Strana 19
19
REFLEKTOR / TRIBUNA
Kdo by nerad dostával dárky? Zejména
děti, nota bene o Vánocích! Dobře si
vzpomínám, jakou jsem měl radost, když
se po sametové revoluci „roztrhl pytel“
s dobrodinci, kteří chtěli potěšit „dětičky
na vozíčku“, které byly do té doby tak
opomíjené. Patřil jsem mezi ně. Opomíje-
ný jsem se tedy nikdy necítil, ale autobus
plný štědrých Santů s charitativními
dárečky jsem vítal s nadšením. Dnes už
nejsem dítě, časy se změnily a já konec-
konců taky.
Ne že bych nechtěl dnešním dětem s po-
stižním dopřát stejnou radost, ale trochu
přemýšlím nad signálem, který podobným
dobrodiním vysíláme. Voláme po rovném
přístupu, podporujeme integraci a prosa-
zujeme inkluzi. Ale když se najde hodný
sponzor, který zakoupí dárky pro děti ve
speciální škole nebo neziskovce, neodmít-
neme. Proč bychom také měli? Vždyť je to
hezké a k Vánocům to patří! Jen nelida by
vyřkl námitku.
Jistě, jenže jaké poselství tím vlastně
předáváme? Kolik dětí bez postižení dostá-
vá dárky mimo svoji rodinu, jen tak? A ne-
mluvím o mandarince či perníčku, kterými
školní jídelny zpestří některý z adventních
obědů. Mám na mysli opravdu hodnotné
prezenty. Nevytváříme tak do budoucna
v dotyčných dětech pocit, že na takové
věci mají vlastně z titulu svého postižení
nárok? Že je to normální, když dostávají
něco extra? Jste úplně stejné jako ostatní
děti, ale soucitné dárky vám náleží...
Bohužel vím, že mnozí to začnou brát
jako samozřejmost. A stejným způsobem
pak přistupují k věcem i v dospělosti
– milá společnosti, požaduji být tvým
plnohodnotným členem, ale koukejte mi
všichni jít na ruku, protože já jsem ten
chudák, který si to zaslouží!
Příliš příkrá slova? Možná. Předpoklá-
dám, že se mnou mnohý čtenář nesou-
hlasí. Samozřejmě, dárek pro radost nic
takového sám o sobě nezpůsobí. Nemůže
být ale nakonec dílem mozaiky?
Danajské dárky
RADEK MUSÍLEK
glosuje rozměry
vánočního dobrodiní
Partneři:
tomuto zdroji přistupujeme indivi-
duálně a snažíme se z něj získat ma-
ximum informací.“
Funguje to i obráceně: data namě-
řená přímo v rámci projektu Mapy
bez bariér jsou také volně k dispozici
v rámci otevřené licence a nyní nově
dostupná i na mezinárodním portálu
accessibility.cloud. Zásluhou kvalit-
ního rozhraní je pak mohou využívat
i ostatní vývojáři.
Profesionálně zmapované objekty
jsou vyhodnocovány podle Metodiky
kategorizace přístupnosti objektů,
kterou za přispění Ministerstva pro
místní rozvoj vytvořila skupina or-
ganizací pod vedením Pražské orga-
nizace vozíčkářů. O každém objektu
se zaznamenávají řádově desítky
údajů a stupeň přístupnosti metodika
prezentuje pomocí barev semaforu.
Objekty na mapě jsou tedy na prv-
ní pohled rozděleny na zelené (pří-
stupné), žluté (částečně nepřístupné)
nebo červené (nepřístupné).
Červené ohodnocení objektu však
automaticky neznamená, že je pro
všechny nedostupný. Je to spíš dů-
ležitá informace pro uživatele, že je
pro návštěvu tohoto objektu nutná
jistá příprava. Dotyčný člověk se tak
na základě dodatečných informací
může sám rozhodnout, jestli daný ob-
jekt vyhovuje jeho konkrétním poža-
davkům a zda je ochotný či schopný
si zajistit přístup. Jedna z uživatelek
portálu, vozíčkářka Lenka Brisudová,
vše shrnula těmito slovy: „Velmi ráda
cestuji. Jenže občas je těžké o daném
místě najít relevantní informace, což
mě už od několika výletů odradilo.
Projekty, jako jsou Mapy bez bariér,
pomáhají situaci zlepšit. Najdu v nich
podrobnosti o přístupnosti řady pa-
mátek, restaurací i ostatních služeb
po celé republice na jednom místě.“
Nehleďte tedy na zimu, podívejte
se raději na www.mapybezbarier.cz
a naplánujte si podle nich nějaký pěk-
ný výlet!
Vybrané objekty byly odborně zmapovány podle jednotných kritérií.