Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 6

REFLEKTOR
Text: RADEK MUSÍLEK
Foto: JAN ŠILPOCH
S lehkým nadhledem lze říct, že
průměrný člověk stráví 25 let ži-
vota spánkem, 10 let v práci, osm
let sledováním televize či internetu,
čtyři roky konzumací jídla, dva roky
v opilosti a kocovině, jeden rok se
směje, čtyři měsíce se miluje, pět
týdnů hádá a 1,25 dne propláče. Ku-
řáci pak svojí neřestí stráví průměr-
ně 45 minut z každého dne, pokud
tedy kouří polovinu svého života, za-
bere jim to něco přes rok. Mimocho-
dem, 87 % života prý coby Evropané
strávíme v uzavřených prostorách.
Je přitom nepopiratelným fak-
tem, že lidem s tělesným postižením
řada úkonů prostě trvá déle. Já jsem
si například vypočítal, že nastupuji
a vystupuji z auta za den průměrně
o deset minut déle než chodící člo-
věk. To mi za rok ukrojí celkem 2,5
dne mého života!
Přesto má den 24 hodin pro všech-
ny bez rozdílu a i lidé s postižením
dokáží mít rodiny, koníčky, chodit
do práce, nakupovat, jíst a spát. Je to
na úkor něčeho jiného? Že bychom
méně času věnovali neřestem? Nebo
naopak domácím pracím?
S prosbou o spolupráci na tomto
drobném experimentu jsem oslovil
Helenu Barkmanovou (20) a Micha-
la Pragera (36). Helena je svobodná
a bezdětná studentka VŠE v Praze,
aktivní hráčka i trenérka curlingu.
V tomto případě bude reprezentovat
„ty zdravé“. Michal je ředitelem Pest-
ré společnosti, má progresivní svalo-
vé postižení. Pohybuje se samostatně
pomocí elektrického vozíku, jinak
ale potřebuje asistenci při drtivé
většině každodenních činností. Má
manželku a pětiletou dceru Natálku.
Já jsem samostatný paraplegik, kte-
rý se kromě novinařiny věnuje také
učitelství a práci tiskového mluvčího.
To se snažím skloubit s otcovstvím
Tondy (4) a Vaška (1).
Závod sčasem
Kdysi mi jedna kamarádka řekla,
že nechápe, jak my vozíčkáři
můžeme vživotě stihnout stejné
věci jako všichni ostatní. Zdá
se jí totiž, že na mě pořád čeká
aběžné činnosti mi zaberou
viditelně víc času. Proč tedy
vpraxi neporovnat, kolik toho
(ne)stíhám vpoměru kvozíčkáři
sasistentem amladou ženou bez
postižení?
Můžeš