Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

21

Měsíce rehabilitací sice přinesly

trochu světélka v podobě zvládnutí

několika krůčků s francouzskými

holemi, ale stejně je to smůla – delší

sezení u počítače, tedy ani návrat do

práce zatím asi nepůjde. Karel cvičí,

už dobře ovládá vozík, rád by se do-

konce posadil na tricykl. Velká bo-

jovnice paní Simona ho s nadhledem

dokonce pochválí: „Před úrazem

byla pro něj těžká nemoc i rýmička.

Prostě chlap.“ Ale i ona už ví, jak těž-

ké je dvojnásobné břemeno, které jí

život nadělil. Místo kluka s postiže-

ním dva nejbližší lidé, hodně odká-

zaní na její pomoc… Ale její manžel

se pere a pere. Chodí do bazénu i do

posilovny, touží po tricyklu, protože

i cyklistika bývala jeho koníčkem.

Hlavně však odmítá představu, že

by se nemohl vrátit ke své práci. Ko-

legové se k němu zachovali skvěle.

Karel byl a je sportovec,

žádný nešika. Překonat malou

muldu byla naprostá rutina. Jenomže

cosi se nepovedlo, statný chlap

se najednou ocitl na sněhu,

lyže pod ním a k tomu strašná

bolest v zádech.