Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

ŽIVOT

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

Skoro před šesti lety se Simoně

a Karlovi z České Lípy narodil Lukáš.

Dítě chtěné a láskyplně vítané na

svět. Když ale po nějakém čase ro-

diče zjistili, že kluk se nevyvíjí jako

jeho vrstevníci, nic nedbali rad oko-

lí, že se vše dožene, upraví, zvládne.

Vydali se ke specialistům, a dokud

se nedočkali opravdu kvaliﬁkované

diagnózy, nepřestali.

Jenomže výsledek nebyl žádným

vítězstvím – atypický autismus se

středně těžkou symptomatikou.

Prakticky to znamenalo potíže se

stabilitou, s chůzí, a hlavně nerozvi-

nutou řeč neboli obrovské problémy

s komunikací v době, kdy je pro kaž-

dé dítě tak důležité objevovat svět

právě pomocí nekonečného povídá-

ní s mámou, tátou i ostatními.

Pro paní Simonu to hlavně zname-

nalo vzdát se zaměstnání, celoden-

ně se věnovat synovi a plně se opřít

o manžela jako spolehlivý bod, jako

sílu, která se postará. Nešlo totiž jen

o běžnou každodenní péči, ale také

Když je

smůly příliš

Příběh, který by ﬁlmový

dramaturg asi označil za příliš

uměle komplikovaný. Ale život

je někdy mnohem drsnější než

drama na plátně…

o opakované návštěvy specializova-

ných pracovišť, jako třeba Centrum

LIRA v Liberci, kde jim účinně po-

mohli pochopit a zvládnout synův

svět. Těžká doba a nekonečná péče

ale přinášely a přinášejí i radost –

Lukáš mluví, orientuje se ve světě, rád

chodí do běžné školky s integrovanou

třídou. Takže alespoň nějaký důvod

k nadechnutí? Ano, až do předsil-

vestrovského dne loňského roku.

JEN MALÁ MULDA…

Toho dne si pan Karel, jako už mno-

hokrát, vyjel na běžky. Potřeboval se

trochu provětrat, práce programá-

tora má k přírodě opravdu daleko

a starosti s rodinou se na zasněže-

ných pláních Jizerských hor zdají

trochu menší.

Karel byl a je sportovec, žádný

nešika. Překonat malou muldu byla

naprostá rutina. Jenomže cosi se ne-

povedlo, statný chlap se najednou

ocitl na sněhu, lyže pod ním a k tomu

strašná bolest v zádech. „A v té chví-

li jsem věděl, že skončím na vozíku.

Prostě věděl. I když mi pochopitelně

nedocházelo, co to pro mne a nás

všechny bude znamenat.“ Zvláštní

chvilku a její následky pojmenovali

lékaři neúprosně – fraktura bederní-

ho obratle L1 s míšní lézí a trvalými

následky. Neboli neúplně ochrnuté

dolní končetiny včetně hýždí, ne-

funkční svěrače, snížená kapacita

močového měchýře.

Sport hodně

pomáhá,

ale všechno

nevyřeší…

Můžeš