Strana 13
Škodí příliš
pomoci?
Slyším to každou chvilku: proč
si nepožádá o pečovatelskou
službu nebo alespoň o donášku
obědů až do bytu? Vždyť na to
má nárok a nemusela by sama
chodit nakupovat. Stejně špatně
vidí na peníze. Obdobně: Proč
rodiče vyjednávají svému synovi,
když je tělesně postižen, možnost
chodit do práce? Složitě ho pak
tam dopravují a nakonec, kdyby
zůstal doma, tak dostane skoro
stejně, jako když pracuje. Stále se
opakuje jeden slovní obrat – má
nárok, má právo, má možnost, stát
neboli erár mu musí dát sociální
dávky – a občas to ještě doplňují
povzdechem, co by oni sami za to
dali, kdyby nemuseli pracovat.
Je to zkreslené přenášení
zkušeností. Práce není jen způsob
vydělávání finančních prostředků
nutných k životu, ale i začlenění
do společnosti, přijetí řádu a rytmu
dne, podobného jako mají ostatní.
Tedy je to vyrovnání s ostatními.
Přijmu-li místo práce raději různé
služby a sociální dávky, vlastně
se tím vzdávám možnosti být jako
ti ostatní. Využíváním pomoci
snižuji svoje schopnosti znovu
se přizpůsobit a začlenit. Člověk
invalidizuje. Pojem invalidní,
který se již dnes málo používá,
je odvozen (jako mnohé výrazy,
které používáme) z latiny, ve které
přídavné jméno validus znamená
silný, mocný, působivý, účinný
či chcete-li hodnotný. V zájmu
každého tedy je co nejdříve sám
sebe začlenit, nevyužívat až
příliš možností, které nabízí stát
či společnost, ale přijímat je jen
dočasně, neboť každá služba
i dávka současně člověka omezuje,
vyčleňuje a dělá ho „invalidním“ ve
smyslu společenském.
Autorka je socioložka,
členka rady Konta Bariéry.
SLOUPEK Jiřiny ŠIKLOVÉ
13
A kde se zeptat, o koho se opřít? Kdo
to nezažil, neví, o čem mluvím. Paní
učitelka Dragounová, která učila už
tolik generací a je v Úsměvu od za-
čátku, prostě řekla: Jen pojď mezi
nás a uvidíš, že dohromady to bude
lepší. A bylo. Mnohem lepší.“
VÍME OSOBĚ
Protože na akcích Úsměvu vidíme
mnoho žen a jen málokdy mužskou
tvář, musí padnout otázka na zvlášt-
nosti mužských seniorů. Paní Žam-
berská se usměje: „Je to bída… Jsou
mezi námi vdovy i rozvedené, ale
dost členek manžela má. Ale dotáh-
něte je třeba na tanečky! Za ta léta, co
dělám cvičení, přišlo tak pět, možná
osm chlapů. Proč? Nechci být přís-
ná, ale nehledejme velká tajemství.
Chlapi si prostě málo uvědomu-
jí a přiznají, že i ve vyšším věku je
moc důležité dělat něco pro sebe, pro
svou fyzickou i psychickou formu.
Radši sedí doma a čekají. Ale na co?“
Lovosický klub má svého patro-
nátního lékaře, má svou partnerskou
psycholožku, předsedkyně aktivně
pracuje v komisi komunitního plá-
nování městského úřadu. Tam je
prostor i pro krizovou intervenci, po-
moc, radu nebo odborné posouzení
složitějších komplikací. Ale hlavní
jistota je v normální, přirozené ko-
munikaci. Byla jsi v nemocnici? Co
potřebuješ dál? Zamítli ti příspěvek?
Podíváme se na to. Máš poruchu
v bytě? Známe spolehlivého řemesl-
níka. Někdy drobnosti, někdy vážné
starosti se dělí mezi další lidi a tak
jejich váha ubývá. V moderní infor-
mační společnosti se zdá, že jen po-
mocí internetu si vyřídíte všechno.
Realita je mnohem složitější, senioři
mají rádi jednání z očí do očí. Jen tak
se zbavují ostychu a obavy z nezná-
mého. Však kolem sebe denně vidí
podvodníky a další šmejdy. Mezi lo-
vosickými seniory najdete i obranu
proti nim.
Stáří není a asi nemůže být idyl-
ka. Když k nemocem a postižením
připočítáte dost častý nezájem dětí
o své rodiče, když se zamyslíte nad
společností orientovanou na výkon,
úspěch, krásu a zdatnost, prostoru
pro seniory jako by ubývalo. Přesto-
že se stávají nejpočetnější skupinou
obyvatelstva. Jde jim jen o důchody
a příplatky na léky? Ne, jde jim také
o vlastní důstojnost. A tu v samotě
jen těžko hledáte.
Úsměv pro zdraví
Lovosický klub Úsměv pro zdraví patří do rodiny
seniorských klubů SenSen (www.sensen.cz).
Více informací akontakty na lovosice.sensen.cz.
Ludmila
Žamberská
(s diplomem)
na vyhlášení
Seniora roku