Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 

můžeš / číslo 11 - 2011

�

cím životě postižených, ale víme také, jaké

priority dnešní vláda má.

Avyjasnit si musíme, zda tento problém

opravdu společnost bere vážně. Ředitel

sekce vzdělávání ministerstva školství,

mládeže atělovýchovy Martin Krejza to

řekl jasně: „My vsoučasné době nemáme

žádnou jasnou představu, jak bychom měli

kinkluzivnímu vzdělávání přistoupit. Minis-

terstvo sice loni najaře přijalo plán začle-

ňování těchto dětí, ale zatím se uskutečňuje

přípravná fáze. Budeme sledovat diskusi,

nadefinitivní řešení je čas doroku 2014.“

Ktomu poznámka – zpracovní skupiny,

která tento problém řeší amá navrhnout

dlouhodobou koncepci, už vystoupilo na50

expertů. Ministr Josef Dobeš podle nich ne-

věnuje tomuto tématu dostatek pozornosti.

Co říká život?

Žádné jednoduché odpovědi nenachází.

Ředitelka ZŠ Zdeňka Matějčka vMostě ví,

proč se osvědčují speciální školy. (Viz Můžeš

9/2011.) Lenka Felcmanová zpedagogické

fakulty abývalá členka ministerského týmu

sbrilancí sobě vlastní vysvětluje odbor-

né imezinárodní souvislosti adůsledky

současného váhaní – především příslušného

ministerstva. Stejně tak se Ludmila Benešo-

vá, sama matka postiženého dítěte ze Svitav,

ptá, jestli je jen jedna cesta – musela založit

středisko sociální péče, aby se jejímu synovi

idalším dětem vůbec dostalo kvalifikované

podpory. Jindra Marešová zAmnesty Inter-

national má jasno – Česká republika své me-

zinárodní závazky neplní. Docent Jankovský

zJihočeské univerzity aspolečnosti Arpida

vystupuje smoudrostí, jakou uněj slýcháme

už dlouho: „Mnoho věcí není vyjasněných.

Apak musí platit – postupujme opatrně, jde

oosudy dětí. Každé znich je originál, každé

má jiný problém, jiné zázemí ajiné šance.

To dojednoduché směrnice nesměstnáme.

Potřebujeme jasná pravidla hry, jasnou

politiku ministerstva.“

Dvouhodinovou diskusi dojednoho

článku nedostaneme. Druhý den posetkání

vSenátu jsme dostali odjednoho zúčastní-

ků, ředitele Jedličkova ústavu aškol Jana

Pičmana, toto:

„Raduji se ztoho, že všichni účastníci

jsou zajedno vcíli zapojit mladé lidi – ať

znevýhodněné či spostižením – dohlavního

proudu, tedy připravovat je nanormální

život vběžné společnosti. Nikdo už dnes

Mnozí rodiče

požadují integraci

svých dětí naprosto

bezpodmínečně, jiní se

bez ohledu nareálné

možnosti svých

potomků tváří netečně.

ÚČASTNÍCI a hlavně účastnice reprezentují celou škálu přístupů k integraci a inkluzi. Ovšem také letitou zkušenost se stovkami dětí.

Právě o ni by se mělo ministerstvo více opírat.