Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 22

HISTORIE



můžeš / číslo 11 - 2011

Text: ANDREJ HALADA

Foto: ARCHIV

J

edna znejvýstižnějších charakteristik

lidských společností říká, že vyspělost

civilizace se dá měřit podle toho, jak se

chová kesvým menšinám. Společnosti

netolerantní, uzavřené, vylučující odlišné

jedince ze svého středu, jsou proto pova-

žovány zaméně vyspělé než ty, které je

dokáží integrovat. Tento fakt lze doložit isrov-

náním sříší zvířat. Stádo většinou vypudí ze

svého středu nemocného, defektního či jinak

výrazně oslabeného jedince. Také mládě ne-

schopné stát navlastních nohou je opuštěno.

Krutá antika

Lidský rod vzešel zříše zvířat, anení tedy

divu, že podrtivou většinu svého vývoje

se také – sprominutím – jako zvíře choval.

Základním principem prvobytně pospol-

né společnosti byla snaha přežít. Té bylo

podřízeno vše. Pro člověka sběrače ilovce

byla důležitá mobilita avšichni, kdo nebyli

schopni udržet krok, byli také likvidová-

ni, vytlačeni ze společnosti. Etické normy

tehdejších věků se nám mohou zdát divné,

ale dobré bylo tehdy jen to, co bylo života-

schopné. Zlé ašpatné naopak vše, co tuto

životaschopnost postrádalo, případně ji

ohrožovalo.

Otrokářská společnost již vykazuje rysy

značné organizovanosti, je navyšším stupni

vývoje. Neoddělitelnou součástí tehdejšího

života byla nicméně válka, ata potřebuje

jedince silné, zdravé. Likvidace asegregace

postižených je zde zaměřena především

nanovorozené děti, které mají viditelné

defekty. Příklad městského státu Sparta je

dodnes známý: pokud nebylo novorozeně

zdravé, bylo hozeno dopropasti. Nicméně

Ve vyspělých společnostech je dnes samozřejmé,

že se lidé se zdravotním postižením zapojují

do běžného života. Z hlediska celé historie je ale

takový stav spíše výjimečný. V minulých dobách to

měli handicapovaní vskutku obtížné. Podívejme se

ve zkratce, jakou cestu lidstvo v tomto směru ušlo.

OD SPARTY KE KOMENSKÉMU

JAN ÁMOS KOMENSKÝ se otázce výchovy

věnoval vesvém díle nazvaném Vševýchova.