Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

můžeš / číslo 11 - 2011

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

Už dvacet let se vede spor oto, zda inte-

grovat azrušit všechna speciální zařízení

či je nechat být apřipustit, že některé děti

ajejich rodiče jim dají přednost. Rozumím

zastáncům integrace, zvlášť jsou-li zřad

rodičů dětí snějakým postižením nebo když

přímo oni mají nějaký typ postižení. Ale

copak dnes je dítě vjedné škole odzačátku

své školní docházky až dosvé plnoletosti?

Astále zavřené? Děti někde začnou, počase

přestoupí jinam. VArpidě vČeských Budě-

jovicích nabízí pobyt vjejich speciální škole

co nejmenším dětem, cvičí snimi, učí je

používat kompenzační pomůcky. Ajakmile

si rodina troufne, pomáhají dítěti přestou-

pit doběžné školy. Unás vJedli (JÚŠ) to

vypadá obráceně. Žáky nikde nevyhledává-

me, ale obrací se nanás, když se jim zdá, že

by vnašich školách mohli získat víc, měli

by ucelenější péči, když už to vběžné škole

dobře nezvládají.

Mnoho ktomuto tématu už bylo řečeno.

Nejčastěji zaznívá, že zrušením speciálních

zařízení zmizí obecný problém, zda integro-

vat či segregovat. Pak už se budou řešit jen

jednotlivosti. Naprvní pohled ano. Určitě

přítomnost žáka snějakým postižením

vběžné škole může prohloubit cit asmysl

ostatních pro jinakosti, pro různost. Může

to tak být asnad to většinou má tento efekt.

Ale co samotný mladý člověk spostižením?

Mezi vrstevníky súplně jinými problémy,

než jsou jeho? Sjinými zájmy? Co spocity

izolace? Jak ovlivní člověka neustálé srov-

návání se stěmi, kteří jsou lepší, rychlejší,

zvládnou to, co on nikdy? Co vlastní sebevě-

domí takového člověka?

Zastávám názor, že speciální zařízení

tu mají své místo. Díky jejich existenci

si mohou děti, jejich rodiče idospívající

vybírat. Unás se dokonce stále se držíme

názvu, který jsme dostali před desítiletími

dovínku: ústav. Víme, že mnoho rodičů

ten název odradí nebo přinejmenším

silně zaváhají. Ale také víme, že ti, kteří

donašich škol nastoupí, si jejich možností

anabídek cení apřipouštějí, že to jinde

nenajdou.

Provoz speciálních zařízení není nejlev-

nější. Možná že peníze jsou tím nejpodstat-

nějším vakademických debatách, zda zru-

šit či nechat speciální školy. Anejen unás.

Je to ivostatních státech Evropy. Vzdor

nepřesným informacím otom, že speciální

školy azařízení nazápad odnás nejsou,

není to pravda. Máme dobré kontakty se

speciální školou vAnglii, vSeverním Irsku

avDánsku. Jezdí knám lidé ze speciálních

škol vBelgii, Francii. Známe zařízení vAn-

glii, vekterých žijí vchráněném prostředí

tisíce lidí se specifickými potřebami, lidé,

kteří nezvládají život vběžném nechráně-

ném prostředí.

Chceme být speciální, kde je to potřeba,

anormální, kde to jen jde. Tak se jmenoval

jeden projekt, kterého se zúčastnily před

deseti lety speciální střední školy zEvropy.

Chceme být speciální, kde to žáci potřebují

akde jim to vyhovuje, aotevření, kde to jen

jde. Atak nabízíme areál speciální školy

izcela normálním malým dětem, které

knám chodí plavat, vytváříme pro naše stu-

denty bezpečné prostředí, kde se mohou při-

pravovat naběžný život, amy sami chodíme

doběžných škol učit, jak pracovat sdítětem

spostižením. Chtěl jsem dodiskuse přispět

názorem naotázku, zda rušit či zachovat

speciální školy, respektive zařízení, ale nějak

se mi to posunulo:

Zdá se mi, že by měla otázku, zda speciál-

ní či normální, nahradit otázka, jak nejlépe

akdy akde připravovat mladé lidi sposti-

žením naběžný život, případně kde jim jej

umožnit dobře žít. Kvalitní speciální školy

pro to mohou udělat hodně.

Autor je ředitelem Jedličkova ústavu aškol

Více nawww.muzes.cz

VJEDLIČKOVĚ

ÚSTAVU

aškolách

vPraze

nacházejí děti

shandicapem

prostor nejen

navzdělání, ale

inasportovní

akulturní akce.

Dnes už naprostá

většina odborníků ví,

že situaci každého

dítěte, každého

člověka, je potřeba

posuzovat zcela

samostatně. Aco může

být dobré pro jednoho,

nemusí být vhodné

pro druhého.