Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

V ZAHRANIČÍ

JE TO JINAK

Občas se zdá, že slova integrace a speciální

školství stojí na opačných stranách barikády.

A netřeba napovídat, která strana je v očích většiny

ta správná. Přitom by mělo jít o spojence.

Občas je slyšet, že na západě má tenhle souboj vítěze.

Je to pravda?



můžeš / číslo 11 - 2011

TÉMA: Integrace a inkluze dětí s postižením

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: DANA TRSKOVÁ AARCHIV

S

peciální školství existuje ivze-

mích, knimž se často obracíme

jako kevzorům. Zastánci absolutní

integrace budou tedy asi zklamáni.

Vkaždé společnosti se najde určité

procento lidí snatolik specifickými

potřebami, že jejich stoprocent-

ní začlenění doběžné populace je zcela

iluzorní nebo nefunkční. Existují však různé

přístupy křešení takové situace.

Nejdál je Norsko

Česká republika trochu opožděně pociťu-

je stejný trend jako západ Evropy. Jak se

postupně zpřístupňují další běžné školy,

vespeciálních školách ubývá žáků sleh-

čími typy postižení. Naopak ale přibývá

těch skombinovanými handicapy atěžšími

problémy. Občas se někdo vrátí dospeciální

školy ze své „mise mezi zdravé“, protože

něco nezafungovalo, jak mělo. Speciální

pedagožka Dana Trsková zJedličkova ústa-

vu aškol vPraze má vtéto oblasti bohaté

zkušenosti.

Zároveň měla možnost nahlédnout

dofungování několika speciálních zařízení

vzahraničí. Zaasi nejpokročilejší považuje

norský model: „Navštívila jsem rehabilitač-

ní třídu při základní škole Drøbak skole,“

říká. „Jednalo se oběžnou spádovou školu,

kam chodily všechny děti zokolí, tedy ity

spostižením. Kdo mohl, chodil doběžné

třídy. Pro žáky stěžkými formami postižení

fungovala právě tahle rehabilitační třída.

Pěkné natom je, že děti shandicapem mají

zachovánu nezbytnou péči, ale zároveň

jsou organickou součástí života. Maminka

najedno místo přiveze dcerku navozíku

ichodícího syna.“

Norský vzdělávací systém vychází žákům

se speciálními potřebami velmi vstříc. Zá-

kon už odroku 1976 zaručuje všem žákům

právo upravit vzdělávání vrámci běžného

školního systému. Hlavní změny přinesly

právní předpisy zpřelomu osmdesátých

adevadesátých let. Všechny děti amladé

osoby mají právo natřináct let školní do-

cházky, povinných je přitom let deset. Nad

naplňováním potřeb žáků se speciálními po-

třebami bdí regionální informační střediska,

vekterá se transformovalo několik bývalých

zvláštních škol.

Těmto střediskům by se unás asi nejvíc

podobaly pedagogicko-psychologické po-

radny, ovšem vNorsku představují mnohem

komplexnější soubor odborníků. Jsou zde

nejen pedagogové apsychologové, ale

iergoterapeuti atd. Navíc centra umožňují

diagnostické pobyty, jejichž závěry jsou pro

žákovu domovskou školu závazné.

Dánská zkušenost

Vjiné severské zemi, vDánsku, existuje

zařízení Geelsgårdskolen. Jedná se převáž-

ně odenní vzdělávací zařízení, které má

kdispozici jen několik pokojů pro výji-

VÝUKA ve speciálních dánských školách

má hravou formu.