Strana 13
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 11 - 2011
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Jak si to mohu
dovolit?
Můžeš se tentokrát zabývá integrací dětí
shandicapem doběžných škol. Nedá
mi, abych se tomuto tématu nevěnovala
ivdnešním sloupku.
Závěry ainěkteré výroky, které vrámci
semináře ointegraci dětí shandicapem
vSenátu padly, se pochopitelně (aje to
dobře) dostaly inaveřejnost. Bylo zveřej-
něno ito, že jsem řekla, že každé dítě je
možné integrovat. Reakce nasebe nene-
chaly dlouho čekat. Mnohé ize strany lidí,
odkterých bychom to asi neočekávali. Díky
mým dlouhodobým zkušenostem mě to však
nepřekvapilo. Mé uvedené tvrzení zpo-
chybňovali rodiče handicapovaných dětí,
zejména dětí smentálním znevýhodněním.
Jak si jen mohu dovolit říkat takové věci!
Vždyť jejich děti budou chudáci, budou
středem posměchu svých spolužáků! Jak si
jen mohu představovat, že takového člověka
někde zaměstnají?
Vezmu to postupně. Budeme-li integrovat
odpředškolního věku, posměch rozhodně
nehrozí. Malé děti se vtomto věku seznamu-
jí se světem ase vším, co přináší. Kamarád,
který podle měřítek nás dospělých bude
jinak vypadat, bude se jinak chovat, bude
pro malé dítě čímsi zcela přirozeným. Ono
to prostě přijme jako nový fakt, se kterým
se už napočátku svého života setkalo. Jako
cosi, co prostě kživotu patří.
Samozřejmě si uvědomuji, že děti svelmi těž-
kým mentálním postižením bude hodně těžké
integrovat, ale jsem přesvědčena, že bychom
se oto měli pokusit. Troufám si tvrdit, že by
to pomohlo oběma stranám – jednak takzva-
ně zdravým, jednak handicapovaným.
Problémem jistě bude integrace dětí svelmi
těžkým fyzickým postižením. Ale musíme
mít napaměti, že tyto děti jsou stejně chytré
jako jejich vrstevníci. Je proto potřeba najít
technické alidské prostředky, jak jim vinte-
graci pomoci. Velmi ráda uvádím jako pří-
klad britského teoretického fyzika Stephena
Hawkinga. Je to člověk zcela závislý napo-
moci druhých anatechnických vymoženos-
tech dnešní doby. Přesto si troufám tvrdit, že
je plnohodnotným členem vědeckého světa,
adokonce své kolegy mnohdy intelektem
vysoce převyšuje.
Podobné to je uosob smentálním handica-
pem.
Chápu, že je to také (nebo zejména) finanč-
ní otázka. Také si nepředstavuji, že ji vyře-
šíme den ze dne. Integraci je třeba pečlivě
připravit. Ale už musíme konečně začít!
Autorka je senátorka.
vali naintegraci. Měli představu, že chlapec
půjde studovat nagymnázium, přestože byl
mentálně retardovaný...
Takže strochou nadsázky:
školení ointegraci ainkluzi
by potřebovali spíš rodiče…?
Při jednom zápisu jsem slyšela odmaminky
vozíčkáře větu – on už měl dávno umřít.
Nejprve jsem se vyděsila – co to říká? To ne-
může být máma! Pak jsem si uvědomila, že
já bych se každého dalšího dne bála, ale ona
zakaždý den děkovala. Takže on sám život
je nejlepší školení. Tím nezlehčuji potřebu
dobrých akvalifikovaných informací anut-
nost neustálého vzdělávání. Naopak.
Co ale celý vzdělávací systém opravdu
dluží těmto dětem, rodinám aškolám?
Pomnoha letech této práce si myslím,
že školy nemají nechuť, ale strach zmnoha
neznámých. Akromě hodně náročné práce
všech pedagogů také velké obavy zeko-
nomické náročnosti. Sama jsem se učila
financování těchto aktivit, přestože máme
dobrou ekonomku.
Leccos jsme získali zgrantů magistrátu,
leccos zjiných zdrojů. Nebudu unavovat slo-
žitými výpočty. Peněz, zejména naasistenty,
je opravdu málo, ato nám doloňského roku
pražský magistrát přidával ze svého rezerv-
ního fondu, protože peníze zministerstva
nestačily. Ne všechny kraje byly takto
vstřícné. Ale největším dluhem je žádná
nebo chaotická celospolečenská diskuse
skonstruktivními azávaznými závěry.
Naškole se scházíme pravidelně nad
každým ztěchto žáků – učitel, ředitelka, asi-
stent, speciální pedagog, výchovný poradce,
rodiče. Aříkáme si otevřeně, co jde dobře
aco ne. Prostě inejlepší pedagog vtéto
těžké situaci nechce anemůže být osamo-
cený. Protože znám mnoho kolegů, vím, že
takovou samotou anejistotou trpí celé školy.
To není cesta dál.
me, zda budeme úspěšní, ataké že potře-
bujeme vzájemnou důvěru aspolupráci.
Bohužel procesy, okterých mluvíme, jsou
také trochu móda. Někteří rodiče vposlední
době tvrdě vyžadují integraci, ale ne vždy
je pro dítě možná adobrá. Tady se musíme
spolehnout naradu odborníka avolit pro
dítě to, co je pro ně přínosné. To je projev
obecnější.
Rodiče někdy nechtějí přijmout své dítě se
všemi jeho předpoklady ibariérami. Talent
je talent, píle se dá natrénovat, ale Nobelovu
cenu nemůžeme mít všichni. Tím spíš je asi
těžké přijmout, že mám dítě surčitým han-
dicapem, ale jiná možnost, jiná lidská mož-
nost není. Nesouhlasím snázorem, že každé
postižené dítě je možné integrovat doběžné
třídy. Lze přijmout řadu opatření, vytvořit
podmínky, ale pokud takové dítě výrazným
způsobem ruší ostatní, pak bohužel těžko
může být vběžné třídě. Nemohu pomoci
jednomu apoškodit dalších dvacet, izdravé
děti mají právo naklid při školní práci.
Měli jsme takového chlapce, aikdyž ipsy-
choložka přesvědčovala rodiče, že vespeci-
ální škole se mu bude dařit lépe, rodiče tr-
Kdo je Jana Matoušková
Absolvovala Pedagogickou fakultu
UK, obor český jazyk – anglický jazyk.
Působila jako vychovatelka vdětském
domově, učila inavenkovské škole.
Odroku 1982 učila nazákladní škole
vPraze 6 naČerveném Vrchu, kde je
odroku 1991 ředitelkou.
info
ŠKOLA
v Alžírské nabízí
všem bez
rozdílu 25 (!)
různých
kroužků
a aktivit.
Výborná šance
i pro děti
s postižením.