Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í 
můžeš / číslo 11 - 2011
SLOUPEK
Daniely FILIPIOVÉ
Jak si to mohu
dovolit?
Můžeš se tentokrát zabývá integrací dětí
shandicapem doběžných škol. Nedá
mi, abych se tomuto tématu nevěnovala
ivdnešním sloupku.
Závěry ainěkteré výroky, které vrámci
semináře ointegraci dětí shandicapem
vSenátu padly, se pochopitelně (aje to
dobře) dostaly inaveřejnost. Bylo zveřej-
něno ito, že jsem řekla, že každé dítě je
možné integrovat. Reakce nasebe nene-
chaly dlouho čekat. Mnohé ize strany lidí,
odkterých bychom to asi neočekávali. Díky
mým dlouhodobým zkušenostem mě to však
nepřekvapilo. Mé uvedené tvrzení zpo-
chybňovali rodiče handicapovaných dětí,
zejména dětí smentálním znevýhodněním.
Jak si jen mohu dovolit říkat takové věci!
Vždyť jejich děti budou chudáci, budou
středem posměchu svých spolužáků! Jak si
jen mohu představovat, že takového člověka
někde zaměstnají?
Vezmu to postupně. Budeme-li integrovat
odpředškolního věku, posměch rozhodně
nehrozí. Malé děti se vtomto věku seznamu-
jí se světem ase vším, co přináší. Kamarád,
který podle měřítek nás dospělých bude
jinak vypadat, bude se jinak chovat, bude
pro malé dítě čímsi zcela přirozeným. Ono
to prostě přijme jako nový fakt, se kterým
se už napočátku svého života setkalo. Jako
cosi, co prostě kživotu patří.
Samozřejmě si uvědomuji, že děti svelmi těž-
kým mentálním postižením bude hodně těžké
integrovat, ale jsem přesvědčena, že bychom
se oto měli pokusit. Troufám si tvrdit, že by
to pomohlo oběma stranám – jednak takzva-
zdravým, jednak handicapovaným.
Problémem jistě bude integrace dětí svelmi
těžkým fyzickým postižením. Ale musíme
mít napaměti, že tyto děti jsou stejně chytré
jako jejich vrstevníci. Je proto potřeba najít
technické alidské prostředky, jak jim vinte-
graci pomoci. Velmi ráda uvádím jako pří-
klad britského teoretického fyzika Stephena
Hawkinga. Je to člověk zcela závislý napo-
moci druhých anatechnických vymoženos-
tech dnešní doby. Přesto si troufám tvrdit, že
je plnohodnotným členem vědeckého světa,
adokonce své kolegy mnohdy intelektem
vysoce převyšuje.
Podobné to je uosob smentálním handica-
pem.
Chápu, že je to také (nebo zejména) finanč-
ní otázka. Také si nepředstavuji, že ji vyře-
šíme den ze dne. Integraci je třeba pečlivě
připravit. Ale už musíme konečně začít!
Autorka je senátorka.
vali naintegraci. Měli představu, že chlapec
půjde studovat nagymnázium, přestože byl
mentálně retardovaný...
Takže strochou nadsázky:
školení ointegraci ainkluzi
by potřebovali spíš rodiče…?
Při jednom zápisu jsem slyšela odmaminky
vozíčkáře větu – on už měl dávno umřít.
Nejprve jsem se vyděsila – co to říká? To ne-
může být máma! Pak jsem si uvědomila, že
já bych se každého dalšího dne bála, ale ona
zakaždý den děkovala. Takže on sám život
je nejlepší školení. Tím nezlehčuji potřebu
dobrých akvalifikovaných informací anut-
nost neustálého vzdělávání. Naopak.
Co ale celý vzdělávací systém opravdu
dluží těmto dětem, rodinám aškolám?
Pomnoha letech této práce si myslím,
že školy nemají nechuť, ale strach zmnoha
neznámých. Akromě hodně náročné práce
všech pedagogů také velké obavy zeko-
nomické náročnosti. Sama jsem se učila
financování těchto aktivit, přestože máme
dobrou ekonomku.
Leccos jsme získali zgrantů magistrátu,
leccos zjiných zdrojů. Nebudu unavovat slo-
žitými výpočty. Peněz, zejména naasistenty,
je opravdu málo, ato nám doloňského roku
pražský magistrát přidával ze svého rezerv-
ního fondu, protože peníze zministerstva
nestačily. Ne všechny kraje byly takto
vstřícné. Ale největším dluhem je žádná
nebo chaotická celospolečenská diskuse
skonstruktivními azávaznými závěry.
Naškole se scházíme pravidelně nad
každým ztěchto žáků – učitel, ředitelka, asi-
stent, speciální pedagog, výchovný poradce,
rodiče. Aříkáme si otevřeně, co jde dobře
aco ne. Prostě inejlepší pedagog vtéto
těžké situaci nechce anemůže být osamo-
cený. Protože znám mnoho kolegů, vím, že
takovou samotou anejistotou trpí celé školy.
To není cesta dál.
me, zda budeme úspěšní, ataké že potře-
bujeme vzájemnou důvěru aspolupráci.
Bohužel procesy, okterých mluvíme, jsou
také trochu móda. Někteří rodiče vposlední
době tvrdě vyžadují integraci, ale ne vždy
je pro dítě možná adobrá. Tady se musíme
spolehnout naradu odborníka avolit pro
dítě to, co je pro ně přínosné. To je projev
obecnější.
Rodiče někdy nechtějí přijmout své dítě se
všemi jeho předpoklady ibariérami. Talent
je talent, píle se dá natrénovat, ale Nobelovu
cenu nemůžeme mít všichni. Tím spíš je asi
těžké přijmout, že mám dítě surčitým han-
dicapem, ale jiná možnost, jiná lidská mož-
nost není. Nesouhlasím snázorem, že každé
postižené dítě je možné integrovat doběžné
třídy. Lze přijmout řadu opatření, vytvořit
podmínky, ale pokud takové dítě výrazným
způsobem ruší ostatní, pak bohužel těžko
může být vběžné třídě. Nemohu pomoci
jednomu apoškodit dalších dvacet, izdravé
děti mají právo naklid při školní práci.
Měli jsme takového chlapce, aikdyž ipsy-
choložka přesvědčovala rodiče, že vespeci-
ální škole se mu bude dařit lépe, rodiče tr-
Kdo je Jana Matoušková
Absolvovala Pedagogickou fakultu
UK, obor český jazyk – anglický jazyk.
Působila jako vychovatelka vdětském
domově, učila inavenkovské škole.
Odroku 1982 učila nazákladní škole
vPraze 6 naČerveném Vrchu, kde je
odroku 1991 ředitelkou.
info
ŠKOLA
v Alžírské nabízí
všem bez
rozdílu 25 (!)
různých
kroužků
a aktivit.
Výborná šance
i pro děti
s postižením.
Můžeš