Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10



můžeš / číslo 11 - 2011

TÉMA: Integrace a inkluze dětí s postižením

�

Jeden rok žádaly školy 10 milionů,

druhý potřebovaly třicet,

třetí se vyplatilo už šedesát milionů korun.

Pak někdo bouchnul dostolu

azačalo se hledat moudřejší řešení.

nechce tyto lidi stavět napořád někam

mimo. To je úžasné. Tvrdě pracovat se musí

nadohodě, jakými cestami toho dosáh-

nout. Mně se nezdá, že je jen jedna. Je jich

pravděpodobně více. Adokonce se ukazuje,

že pro některé je prospěšné někdy jít vrůzný

čas různými cestami.

Dítě může být veškolce se všemi ostatní-

mi zokolí, pak nastoupit idospádové školy,

pokračovat ale vestřední škole speciální,

kde ho lépe připraví nabudoucí práci akde

se setká svrstevníky se stejnými trampota-

mi, podobnými zájmy avýzvami, jako má

on. Ičlověk potěžkém úrazu jde nejdřív

dohodně speciálního zařízení, pak ještě

zůstane třeba rok vrehabilitačním zařízení

mezi lidmi spodobnými problémy, najde si

mezi nimi řadu kamarádů, zpevní se fyzicky

ipsychicky, ateprve potom vyrazí zase mezi

tu masu běžných lidí. Ajinde si zase naopak

berou dospeciální péče malé děti ohrožené

různými problémy, pracují snimi, cvičí je,

rehabilitují. Akdyž se zdá, že dítě obstojí

mezi vrstevníky vběžných školách, pomáha-

jí mu zařadit se.

Pochopitelně je co kultivovat, je co dopl-

ňovat. Pokládal bych zavelkou škodu nějaké

fungující cesty nebo prostředky péče či zaří-

zení rušit jen proto, že se jmenují speciální,

ústavní apod.

Abojím se toho, že diktát peněz nás

požene khloupým řešením. Určitě se dá, byť

nemoudře, ušetřit, zrušíme-li speciální školy

aspeciální zařízení, tedy vše speciální.

Sledoval jsem vPraze nárůst počtu

dětí se specifickými potřebami. To bylo

před třemi čtyřmi lety, kdy město začalo

dávat běžným (normálním) školám peníze

navíc naintegraci, respektive naasistenta

vetřídě. Jeden rok žádaly školy 10 mi-

lionů, druhý potřebovaly třicet, třetí se

vyplatilo už šedesát milionů korun. Pak

někdo bouchnul dostolu azačalo se hledat

moudřejší řešení.

Co se tehdy stalo? Školy, které mohly

dostat peníze naasistenta jaksi navíc, mimo

normativ, radily rodičům, ať si seženou

potvrzení, že jejich dítě je potřebné, přitom

integrované, apotřebuje asistenta. Rodiče

přemlouvali poradny aporadenští pracovní-

ci pod vlajkou práv dítěte psali doporučení

naasistenta zdůvodů specifických poruch

učení apod.

Člověka napadá, že máme jistě mnoho

různých (snad) objektivních statistik opo-

čtu dětí snějakým postižením vtom atom

regionu. Pak lze stanovit, kolik ajak velké

speciální zařízení tam má být, ato financo-

vat. Tlak namísta vtom zařízení přirozeně

zajistí, že se tam dostanou jen ti potřební, že

se speciální (adražší) péče nebude poskyto-

vat těm, kteří ji nepotřebují…“

Ktomuto stanovisku člena naší redakč-

ní rady, ahlavně vynikajícího odborníka,

nemáme už co dodat.

Seznam účastníků kulatého stolu

je nawww.muzes.cz

Tématu se věnujeme

ivrubrice Názory nastr. 24 a25

AKTIVITA

SENÁTOREK je mezi

odborníky dosti

ceněná, ale ledy se

ještě neprolomily.

JIŘÍ JANKOVSKÝ je odbornou

i lidskou autoritou nejen u odborníků,

ale zejména u rodičů.

JAN PIČMAN si zasvým názorem umí stát.

Iproti většině.

DANIELA FILIPIOVÁ, sama na vozíku,

bojuje za postižené s neúnavnou razancí.