Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 11 - 2011

už filozof Aristoteles (4. století př. n. l.)

odmítal hromadné usmrcování dětí, stejně

jako se stavěl zato, aby se dětem neuklá-

dala taková práce, která by deformovala

jejich zevnějšek atupila jejich intelekt. Tedy

přesněji: aby zdětí nevyrůstali tělesní ani

duševní mrzáci.

Sparta byla jedním zraných antických

států, ale ani mnohem vyspělejší Řím se

nechoval jinak. Neduživé či znetvořené dítě

bylo rodinou opuštěno, atím odsouzeno

ksmrti. Pokud se pohybový handicap proje-

vil až vpozdějším věku, nacházeli tito lidé

uplatnění při žebrotě.

Před bohem všichni stejní

Nástup křesťanství znamenal zásadní

změnu vchápání člověka ajeho existence.

Láska kbližnímu, snaha ovykoupení, rov-

nost před bohem – to jsou základní prvky

křesťanství, které se projevily ivevztahu

kpostiženým.

Období středověku lze nazvat charita-

tivním. Opostižené osoby začínají pečo-

vat řádně vedené instituce, ať už jsou to

kláštery, útulky či starobince. Lidé tu mají

střechu nad hlavou, stravu, ataké léčbu,

byť omezenou tehdejšími znalostmi amož-

nostmi. Ani středověk nebyl bez častých

válek akrutostí – apokud by se invalidé

inuzáci shromažďovali vevětším počtu

veměstech, stávali by se součástí různých

tlup. Vútulcích je oně alespoň trochu

postaráno. Charitativní přístup má vsobě

ipragmatickou rovinu.

Důležitou změnu vnazírání nalidské-

ho jedince přináší renesance. Zatímco

středověk je charakterizován fatalismem

apředurčením lidského osudu, renesance

staví dosvého středu člověka avyzdvihuje

jeho možnosti. Myšlenkovým základem

renesance je humanismus anávrat ktomu

nejlepšímu zantické vzdělanosti akultury.

Právě vobdobí renesance se objevuje zájem

ořešení problematiky postižených včetně

požadavku najejich vzdělávání. Tuto fázi

péče opostižené můžeme nazvat humanis-

tickou.

Stakovými myšlenkami přichází také

biskup Jednoty bratrské Jan Ámos Komen-

ský (1592–1670). Už vesvé době uznávaný

pedagog, teolog ifilozof prosazuje požada-

vek všeobecného avšestranného vzdělávání

bez rozdílu původu, pohlaví či stavu. Žádné

dítě – tedy ani to postižené – by podle něj

nemělo být vyloučeno, protože ito nejméně

nadané lze alespoň trochu vychovat.

Jiný směr

Nástup osvícenského racionalismu 17. a18.

století již otevírá dveře dodnešní doby. Jed-

na ze základních tezí osvícenců zní: rozum

apoznání mají sloužit ktomu, aby lidé žili

svobodněji, rovnoprávněji alépe.

Období humanistické péče postupně stří-

dá období rehabilitační apreventivní péče.

První ústav pro tělesně postižené je založen

veŠvýcarsku už roku 1770, v19. století se

otevírají vdalších nejvyspělejších zemích:

Anglii, Holandsku, Francii, Německu. Pokud

zůstaneme včeském regionu, pak zde se

vroce 1903 objevuje vLiberci první ústav,

který se systematicky věnuje péči avýchově

dětí stělesným postižením (ovšem jen pro

německé děti). Vroce 1913 zřizuje podobný

ústav MUDr.Rudolf Jedlička vPraze naVy-

šehradě. Jedlička coby stěžejní osobnost

této sféry také vytvořil koncepci, která byla

souhrnem veškeré potřebné péče: léčebné,

výchovně-vzdělávací, sociální, psychologic-

ké, pracovní atd.

Více nawww.muzes.cz

OD SPARTY KE KOMENSKÉMU

OBRAZ ŽEBRÁCI (Mrzáci)

odPietera Bruegela st. zroku 1568.

Liščí ajezevčí ocasy naoblečení

byly znamením odlišnosti těchto lidí.

Období středověku lze

nazvat charitativním.

Opostižené osoby

začínají pečovat řádně

vedené instituce,

ať už jsou to kláštery,

útulky či starobince.