Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í

můžeš / číslo 11 - 2011

Ano, dnes už je situace jiná, než byla vdobě

mého příchodu. Kanada se opříchozí už

tak nestará. Někteří přistěhovalci mluví

anglicky, jiní ne. Jsou části měst, kde se

vytvářejí specifické komunity téměř nazpů-

sob ghetta. Místo aby se stát snažil přinutit

emigranty učit se řeč, nechává je být. Říká

se tomu multikulturalismus, ale je to hlavně

pohodlnější alevnější. Lidé se pak vnové

zemi necítí doma, asimilace se odkládá až

nadalší generaci. Samozřejmě je to ivelký

problém náboženský. Prostřednictvím různé

víry je dolidí vštěpován odmládí určitý mo-

rální názor, který se ale dojiných podmínek

nehodí.

Myslím, že když přijdete donějaké země,

požádáte ojejí pomoc iochranu, tak byste

měl být také připraven přijmout její mravy.

Ane to chtít naopak. IvTorontu dnes

vzniká spousta mešit ane všechny hlásají

toleranci knemuslimům. Muslimové dokon-

ce žádali, aby bylo zavedeno právo šaríja.

Ktomu naštěstí nedošlo. Také ne vevšech

synagogách považují křesťany zasvé bližní,

ale ani všechny křesťanské kostely nemusí

být symbolem tolerance.

Vlékařství jste se věnoval zachraňo-

vání života dětí. Dnes dokáže medicína

opravdu hodně. Ale ne vždy je dítě

zdravé, nese si následky celý život. Jak

se natuto otázku díváte?

Dostáváme se kvelmi složitému tématu.

Tudíž budu mluvit výhradně zasebe, pouze

Vladimír Pucholt

natéma začleňování

postižených dětí

doběžných škol

Záleží natom, ojaké postižení se jedná

aojeho míru. Je to velmi individuální.

Přístup, že vše musí být buď tak, nebo

onak, není správný.

Začleňování může být prospěšné,

ale přivést dítě spostižením jen tak

doběžné školy, to může poškodit jak

dítě, tak iostatní. Děti poznají zapět

minut, že sjejich spolužákem není něco

vpořádku, amohou ho trápit.

Rozhodně je nutné mít pro děti se

zvláštním postižením zvláštní školy.

Někdy se tam může jeden učitel

věnovat deseti postiženým dětem, jindy

potřebujete pro jedno dítě jednoho

učitele. Ato už souvisí isekonomickými

možnostmi.

Současná péče oděti spostižením tam,

kde jsem lékařem, je nedostatečná.

Avůbec těžko dosažitelná, obávám se.

Jak by se to dalo vyřešit, to nevím. Ale

šlo by to určitě zlepšit.

info

�