Strana 11
Č A S O P I S P R O T Y , K T E Ř Í S E N E V Z D Á V A J Í
můžeš / číslo 11 - 2011
Text: ZDENĚK JIRKŮ
Foto: JAN ŠILPOCH
Paní ředitelko, proč se přešlo
odinte grace kinkluzi? Jakou novou
kvalitu tím chceme vyjádřit?
Inkluze je vlastně příprava celého spole-
čenství – žáka, pedagogů, rodiny, celého
prostředí – napřijetí jakékoli jinakosti. Tím
rozumíme nejen děti srůzným postižením,
ale také zjiné kultury, sjinými osobnostní-
mi předpoklady. Určitě nejsme například
výjimka, když knám chodí děti cizinců, čas-
to zexotických zemí. Ijich ajejich rodin se
inkluze týká. Zkrátka nemluvíme odosažení
nějakého konečného, přesně definovaného
stavu, ale ocestě koptimu, které je pocho-
pitelně pro každého žáka trochu jiné. Ale
nebojme se, prakticky jde odobře známé
hodnoty – aby se všichni ksobě chovali
súctou. Vangličtině se hovoří otřech R –
respekt kdruhým iksobě, aodpovědnost
– tedy responsibility. To je nejdůležitější
pro budoucnost dětí, amožná ipříslib lepší
společnosti, než máme nyní.
Jana Matoušková:
UŽ TO MOŽNÁ TROCHU
UMÍME, ALE VŽDY
ZAČÍNÁME ZNOVU
Kulatý stůl Nadace
Charty 77 a Senátu
Parlamentu ČR
k otázkám vzdělávání dětí
s postižením,
ale také se sociálním
nebo zdravotním
znevýhodněním, přinesl
i zkušenost ředitelky
základní a mateřské
školy v Praze 6 Jany
Matouškové. Škola
s pověstí vynikajícího
vzdělávacího zařízení
už postupně přijala
na dvacítku žáků, kteří by
jinak potřebovali zařízení
speciální péče.
�
POCHOPENÍ
a vstřícnou
atmosféru
vůči svým
kamarádům
s postižením
pokládají děti
za samozřej-
most. Důležitá
přednost pro
celý život ve
společnosti,
která chce
bourat bariéry
nejen stavební.