Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

Text: ANDREJ HALADA

Foto: JAN ŠILPOCH

Odemigrace doAnglie vroce 1967 se

věnujete medicíně, dětskému lékař-

ství. Proč jste si vybral právě tuto

specializaci?

Poukončení studia musí každý nový lékař

pracovat jeden rok vnemocnici. Půl roku

vinterní medicíně apůl roku nachirurgii.

Ze všech oborů medicíny bylo dětské lékař-

ství pro mě to poslední. Lékař je vystaven

umírání lidí velmi často asmutek, který tyto

události doprovází, je různý. Smrt dítěte ale

byla pro mě daleko těžší. Během studia jsem

se ovšem setkal se dvěma mimořádnými

lékaři, kteří mě ovlivnili vmém rozhodnutí

pro pediatrii. První byl pan doktor Lorber.

Připomínal mi pana režiséra Krejčíka,

výborný dětský lékař, pilný avelmi náročný.

Druhý byl pan profesor Illingworth, laskavý

apečlivý doktor. Stal se ze mne tedy dětský

lékař apovelkou část života jsem se zabýval

intenzivní péčí opředčasně narozené děti.

Počátkem osmdesátých let jste odešel

doKanady. Proč právě tam?

Dostal jsem nabídku odlékaře, který

vTorontu vedl nemocniční oddělení pro

předčasně narozené děti. Tehdy tam chyběli

mladí lékaři spotřebnou praktickou znalostí

neonatální intenzivní péče. Tento lékař

pravidelně odjížděl doEvropy dorůzných

univerzitních nemocnic ahledal patřičné

lékaře, kteří by mu najeden rok pomohli

vést oddělení. Během toho roku mi bylo na-

bídnuto místo nadelší dobu, kekonci se ale

imigrantské podmínky vKanadě změnily.

Mně slíbené místo se muselo nabídnout buď

kanadskému lékaři, nebo lékaři, který už

měl vyřízen dlouhodobý pobyt.

Vté chvíli jsme se ocitli vtěžké situaci.

Omísto veVelké Británii jsem se už neuchá-

zel apozice nabízená vKanadě najednou

neexistovala. Měli jsme také dvě malé děti.

Nakonec to dopadlo dobře – vseverním Onta-

riu, kde je chronický nedostatek lékařů všeho

druhu, potřebovali dětského lékaře se znalostí

neonatální péče. Pracoval jsem dva apůl roku

vdost odlehlém místě. Tam jsem svůj lékařský

trénink zAnglie využil. Během té doby jsem

také složil potřebné zkoušky adostal povolení

žít vKanadě. Pak jsme se vrátili doToronta.

Kanada je považována zajednu znej-

příjemnějších zemí, nedávno se umísti-

la naprvním místě vtabulce poměřují-

cí kvalitu života nacelém světě. Žije se

tam opravdu tak dobře?

Pokud jste vnějaké zemi delší dobu, už

mnohé aspekty nevnímáte. Záleží také

natom, sčím danou zemi poměřujete. Když

doKanady přijde uprchlík ze země, kde se

vraždí, tak pro něj ta země musí vypadat jako

ráj. Kanada, ale ivevšechny západní země,

se ovšem mění. Je jiná ekonomická situace,

firmy, ahlavně velké nadnárodní koncerny

Vladimír Pucholt:

RODIČE MAJÍ MÍT

MOŽNOST VOLBY

Má stále ty živé a pronikavé oči, široký úsměv

a nezaměnitelnou dikci. Někdejší český herec,

se kterým jsme hovořili o medicíně

a jeho životě v Kanadě.

vyvážejí práci dozemí, kde je levnější. Lidé

ztrácejí práci. VKanadě byly dříve sestřičky

zaměstnány vnemocnicích naplno, se všemi

výhodami, ale teď pracují na„částečný úva-

zek“, což je veskutečnosti pořád těch 8–12

hodin, jenže už nemají automatické právo

nadovolenou, napojištění atd. Amnozí

lidé, pokud mohou, se vyhýbají placení daní.

Tím stát přichází ovelice důležitý zdroj

peněz naudržování školství, zdravotnictví,

infrastruktury. Celé mi to připadá, jako když

odpálíte tenisový míč vysoko dovzduchu, on

dostoupá navrchol apak padá. Ten vrchol

máme zasebou. Aje otázkou, kam to povede.

Když jste doKanady přišel, byla kpři-

stěhovalcům hodně otevřená?

Byla. Já jsem přišel doToronta vroce 1981.

Ti, kteří přišli už vroce 1968, vzpomínali,

že vdobě jejich příchodu to bylo ještě lepší.

Kanada má jednu velkou výhodu, atou je

nesmírná rozloha této země. Je tam hodně

prostoru pro každého. Toronto je příjemné

tím, že je tu přirozená rasová rovnováha. Ve-

liká směs všech barev anárodností ažádná

nemá převahu.

Co vám to setkávání sodlišností dalo?

Jestli jsem měl nějaké předsudky, tak

jsem se jich doznačné míry zbavil. Došel

jsem kpoznání, že vevšech národnostech

arasách jsou výteční lidé. Ale také potvory.

Atěch výtečných je samozřejmě méně.

Vaši kolegové doktoři byli také zrůz-

ných zemí?

Snad jen jeden lékař vnašem oddělení byl

rodilý Kanaďan. Dneska je vTorontu víc než

polovina lékařů, kteří studovali medicínu

vjiných zemích. Všichni ale museli udělat

kanadské zkoušky.

Soužití mnoha národů ovšem dnes při-

náší iproblémy. Emigrace má hlavně

ekonomické důvody, mnozí jen parazi-

tují nabohaté společnosti.

můžeš / číslo 11 - 2011

TÉMA: Integrace a inkluze dětí s postižením

