Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 30

KULTURA

POKUS PŘIBLÍŽIT SVĚTY

Letos Jana Moravcová držela v ruce

poprvé svou knížku, napsanou pů-

vodně pro akademické publikum,

ale ve druhém plánu pro kohokoliv,

protože každý dostává šanci vskočit

do tématu. Sama dodává, že je něco

docela jiného držet v ruce knihu

s vůní tisku a šustěním stránek.

Jako by kniha mohla lépe žít vlast-

ním životem, než nějaké elektro-

nické cosi. Na expresivním jazyce je

dobře znát fakt, že Jana vystudovala

český jazyk a literaturu. Jak vlastně

tenhle text s mnoha odkazy na lite-

raturu vznikal? „Naštěstí jde sou-

časná technika rychle dopředu; to,

co používám já, je z mnoha hledisek

zastaralé, ale pro vznik textu přija-

telné…,“ vysvětluje autorka. „Všech-

ny příkazy zadávám z klávesnice.

Používám běžný počítač vybavený

speciálním softwarem pro nevido-

mé s možností odečítat z obrazov-

ky. Všechno, co je text – bez ohledu

na jazyk –, přečte umělý hlas, a to

ve vybraném jazyce. V kombinaci

klávesnice + hlas + možnosti číst

v Braillově písmu se dá vytvářet

a číst jakýkoliv text.

Podobné speciální záležitosti stojí

desítky tisíc. A literatura? Když Jana

začínala studovat, nutně potřebo-

vala scanner; dnes ho už tak často

nepoužívá, protože přibývají digita-

lizované knihy. Když píše, má ote-

vřenou spoustu podkladů, překlepy

se dají ověřit hlasovým záznamem,

číst může po větách a slovech za

pomoci kurzoru. „Člověk, pokud

nevidí, se musí učit stále nové věci,“

konstatuje autorka věcně. Když ona

končila základní školu, speciální

počítače ještě nebyly, na druhém

stupni se naučila číst na čtecím za-

řízení, a šlo o náročné učení.

KAŽDÁ PROHLÍDKA

JE VLASTNĚ PREMIÉRA

Jana patří k průvodcům na praž-

ské Neviditelné výstavě. Provádí

v češtině, ale také anglicky a ve

španělštině. Jak se vlastně do týmu

dostala? Krátce po státnicích v roce

2010 potkala náhodou spolužačku

ze střední školy. Ta jí návštěvu Ne-

viditelné výstavy doporučila. Jed-

nou se skutečně na Novoměstskou

radnici vypravila, ale na první po-

hled se zdálo, že než se rozkouká,

komentovaná prohlídka skončí. Na-

vzdory svým pochybnostem Jana

při výběru průvodců uspěla. Nako-

nec v ní zvítězila jistá zabejčenost

– tak to alespoň zkus! „Dlouho tr-

valo, než jsem si uvědomila, že je to

příjemné. Potřebovala jsem se v da-

ném prostoru zabydlet,“ vzpomíná

na svou zkušební dobu Jana. „Ne-

mizí pro mne pocit novosti, i když

se pohybuji ve stejném prostředí.

A lidé? Opakuje se jistý okruh otá-

zek, někdy přijde i nečekané setká-

ní – z řad návštěvníků jsem vylovila

i svého budoucího učitele španělšti-

ny. Při prohlídce v angličtině se mě

zeptal, zda neuvažuji o španělštině.

A já jsem se do toho jazyka zamilo-

vala. Jde sice o řeč zatím ve výstav-

bě, ale možnost mluvit má pro mne

větší váhu než stud.“ Každá skupina

má odlišný rytmus, průvodce musí

rychle odhadnout, co si dovolí říci

a jakým tónem, co už jde přes čáru,

protože přešlapy mohou být hodně

nepříjemné. Provádění v Janě posi-

luje pocit, že „oni i já si utvrzujeme,

že máme více společného než růz-

ného. Z toho asi roste má jistota…,“

ukončila tohle téma.

Občas Jana Moravcová na vysoké

vedla s profesorem diskusi o tom,

že je „jednostrannej zatracenej in-

telektuál – a on mi vyprávěl, jak

ho podobný přetlak přiměl jít na

čas pracovat na loď“. Udělala bych

totéž, pomyslela si. Ale podařilo se

jí obojí: „Zůstávám intelektuálem,

a mohu mít i pocit dělníka, který za

prací zaklapne dveře… Je to dobrá

loď,“ uzavírá naše setkání.



Neviditelná výstava

Komentovaná prohlídka

zatemněných aspeciálně

vybavených místností, které se

snaží netradičně představit svět

nevidomých. Návštěvníci zažijí,

jak je složitý pohyb aovládání

ijednoduchých činností.

Neviditelná výstava byla vroce

 původně koncipována jako

dvouletý projekt, ale vzhledem

kúspěchu oslavila letos již páté

výročí. Stálá výstava na pražské

Novoměstské radnici zaměstnává

 nevidomých nebo částečně

nevidomých lidí.

Více na www.neviditelna.cz

Zaměřená

nepřítomnost –

pohled jako

interpretace světa.

Kniha Jany Moravcové,

zpracovaná jako pokus oanalýzu

světa nevidomého; toho, co se

mu zviditelnosti světa může jevit

ajak ktomu dochází. Autorka se

nezříká šance obohatit pohled

na náš společný svět vdalší

publikaci.

Více www.kosmas.cz

Když Jana začínala studovat, nutně

potřebovala scanner; dnes ho už tak

často nepoužívá, protože přibývají

digitalizované knihy.

Vlastní zkušeností

se denně pokouší

uchopit věci, které

se jí nedávají

„celé“...