Strana 23
23
stručně vypočítá: „Dnes nabízíme
chráněné bydlení v Kolíně a Sedlča-
nech pro lidi s mentálním a kombino-
vaným postižením, a také s chronic-
kým psychiatrickým onemocněním;
máme sociálně-terapeutickou dílnu,
denní stacionář, poskytujeme sociál-
ní rehabilitaci i odborné poradenství.
Prostě fungujeme…“
Prostě fungujeme. Dvě slova a tisíce
starostí. Protože každý osud, se kte-
rým se potkají, je jedinečný. Protože
administrativa a povinná hlášení jsou
hora, která hrozí zavalením. Proto-
že získat kvalitní spolupracovníky je
v rámci platných mzdových předpi-
sů moc, moc těžké. Protože shánět
sponzory musí pomáhat i jeden ze
synů. Fungujeme. Jen málokde na-
jdete veřejně vyhlášené cíle – zvlád-
nout každodenní péči o sebe sama
a svou domácnost u 50 % uživatelů.
Zvládnout užívání veřejně dostup-
ných služeb u 20 % uživatelů. Roz-
voj rozumových schopností u 30 %.
Rozvoj pracovních dovedností a ná-
vyků u 30 %. Podpora při využívání
volného času u 100 %, podpora v na-
vazování a udržovaní přátelských
vztahů u 100 % postižených.
Každý si může zkontrolovat, zda
Mela své cíle plní. Každý z rodičů nebo
příslušných sociálních autorit může
posoudit, jak se zdejší klienti mění,
i když jejich diagnózy vypadají úpl-
ně beznadějně. Kde je začátek takové
proměny? Paní Lydie rezolutně odpoví:
„V řádu. Oni potřebují pořádek ve svém
životě a naši pracovníci dobře vědí, že
nesmějí od základních pravidel pobytu
ustoupit. Je čas práce nebo jiné činnosti,
je čas oběda, je i přestávka na kouření.
Ale když ustoupíte, za chvilku se vám
celý systém péče rozpadne a začínáte
znovu. Mé dlouholeté zkušenosti říkají,
že chlácholením a tolerancí nepořádku
jejich životy nezlepšíte. To neznamená,
že bychom měli režim jako v kasár-
nách. Ale v normálním životě přece
musíme dodržovat jistá pravidla. A my
s nimi chceme jít normálnímu životu
vstříc.“
K budování mostu k normální-
mu životu patří i zdejší výlety, cesty
po památkách, co největší kontakt
s atmosférou venku. Prostor bývalé
banky také umožnil nevídanou akti-
vitu – odsunutím velké příčky vzni-
ká prostor pro divadlo. Ano, zde se
zkouší a s úspěchem hraje, zde se
i těžce postižení stávají dramatický-
mi postavami.
NOVÁ SITUACE, NOVÁ SLUŽBA
Mela nabízí také péči o klienty, kteří
by jistě jinak skončili v domovech se
zvláštním režimem. Poprvé slyšíme,
že určitá duševní onemocnění mo-
hou vést k mentální retardaci. A také
velké chyby ve výchově a rodinné
péči. Zkrátka zde je jiskřička naděje,
zejména pro mladší, jejichž duše je
hluboce zasažena intenzivním po-
žíváním alkoholu nebo drog, rodin-
ným násilím, rozpadem přirozených
lidských vazeb. Tedy nikoli vrozená,
ale získaná mentální retardace, čas-
to velmi hluboká, vedoucí osobnost
třeba až zpět do dětství. Jeden z pří-
kladů – manažer závislý na drogách,
autonehoda, vážný úraz hlavy, dnes
naprosto apatická bytost úplně zá-
vislá na pomoci okolí.
Mela se nyní stará o více než osm-
desát našich spoluobčanů. My, nor-
mální, jsme až příliš často rádi, když
je nevidíme. Raději hledáme nevšední
zážitky a jsme přesvědčeni, že sem
nebudeme muset nikdy přijít. Naše
škoda. Kdybychom lépe uměli pomá-
hat lidem, jako to dělají manželé Kra-
tinovi, zažili bychom větší radost než
na exotických plážích. Protože tady
jsou k vidění i opravdové zázraky –
synové paní Hasákové dnes chodí
úplně sami na hokejové zápasy, a do-
konce se projíždějí na kolech. Inženýr
Kratina říká: „Asi to s tím dodržová-
ním předpisů nebude stoprocentní,
ale tím se nám vlastně přibližují.“
Mela, o. p. s.
Poskytuje služby chráněného bydlení, denního stacionáře,
sociální rehabilitace aodborného poradenství. Funguje tu
také úspěšná sociálně-terapeutická dílna.
Více informací najdete on-line na: www.melaops.cz
Divadlo tu žije,
a tak se
z Ing. Kratiny
stal k tomu
všemu
i principál.