Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 15

15

dávku a je na vás a vaší rodině, jak

budete dál žít. Buďto si umíte služ-

by najít a využít, nebo ne. A když ne,

zůstává pomoc na vašich nejbliž-

ších, což často u pečující osoby vede

k úplnému vyčerpání, k opuštění za-

jímavého zaměstnání, ke ztrátě spo-

lečenských kontaktů…

Takže vy umíte pomoci spomocí?

Jsem přesvědčen, že v mnoha ro-

dinách je situace nedobrá jen proto,

že si nevědí rady a neumějí získat

a zpracovat informace o možnos-

tech řešení. Proto je nutný individu-

ální rozbor konkrétní situace. Žádný

zákon ani vyhláška nemohou po-

stihnout problémy jednotlivce a jeho

okolí. Já jsem připraven přijít do rodi-

ny, probrat všechny podklady, poznat

prostředí i vztahy, upozornit na sku-

tečné možnosti a navrhnout řešení.

Samozřejmě jen se souhlasem zain-

teresovaných. Jsem připraven při-

jmout i zmocnění, a pak dohodnuté

kroky realizovat samostatně. K tomu

patří i mé znalosti odborných praco-

višť a jednotlivých specialistů.

Tak si vezměme příklad – vrodi-

ně žije celkem vpohodě senior,

anajednou se jeho stav začíná

zhoršovat, už nemůže být sám,

potřebuje nepřetržitou péči. Co

můžete nabídnout?

Především víme, že pokud nedošlo

třeba k vážnému úrazu nebo těžkému

onemocnění, nevzniká takový stav ze

dne na den. Ale když nastane, okolí si

neví rady. Buďto se najde jednotlivec,

který se obětuje a bez jakékoli přípra-

vy a kvalifikace se do té těžké práce

pustí, nebo se hledá ústav, domov se-

niorů, stacionář. A najednou zjišťují,

že volné kapacity nejsou, pečovatel-

ská služba nemůže pomáhat celý den,

žádnou specializovanou neziskovou

organizaci neznají, o skutečných

možnostech případného zlepšení sta-

vu mnoho nevědí. Z velkého elánu se

stává únava, krize ve vztazích, vlna

bezradnosti… Dobře vím, že sociální

pracovníci samospráv toho mají víc

než dost, úřad práce vyřídí příspěvky,

zdravotníci dodají diagnózy, případně

doporučení do nemocnice, ale nikdo

z nich nemá čas a možnosti zabývat

se touto situací komplexně, propojit

všechny možnosti do jednoho ře-

tězce, případně vyřídit věci tak, aby

opravdu fungovaly ve vzájemné pod-

poře.

Jste tedy jakýmsi koordináto-

rem?

Zdaleka ne. Individuální sociální prá-

ce není vůbec založena na seřazení

podkladů a potvrzení do společných

desek. Jak už jsem říkal, především

musíte mít čas na poznání konkrétní

situace. Opakovaně probírat okolnos-

ti dané situace se zainteresovanými

členy rodiny, pravdivě je informovat

o jejich právech a možnostech jejich

naplnění, nedělat nic proti jejich vůli

a nic jim nevnucovat. Na koordinaci

by dnes už stačil počítač. Jenomže

sociální práce je především pocho-

pení lidí a jejich života. Ale pozor,

zdaleka nejde jen o umění vcítit se

do těžké situace, přinášet chlácholivá

slova, umět politovat! Kvalifikovaný

sociální pracovník si především musí

vědět rady. Chcete-li, spojit informace

o možnostech péče s naprosto uni-

kátními informacemi o konkrétním

člověku. Takže ne pouhá koordinace

služeb, ale originální cíle a postupy,

neopakovatelné v dalších případech.

Zní to možná odvážně, ale díky mé

dlouholeté praxi v této sféře se do-

mnívám, že to umím.

Když říkáte, že chcete lidem

nabídnout mnohem větší využití

kvalifikovaných profesionálů,

uměl byste pomoci itěm, kteří

vrodinách pomáhají?

Tohle zatím není nikde zakotveno.

Představte si dceru, která pečuje ve

svých padesáti šedesáti letech o po-

měrně starou maminku. Nechce nebo

nemůže ji dát do nějakého zařízení,

takže se prostě stará od rána do ve-

čera. Mnoho úkonů se musí naučit,

mnoho informací je pro ni nových,

prožívá velké fyzické i psychické za-

tížení, předčasně ukončila svou pro-

fesní kariéru. Pak přijde konec… A my

vidíme nejen smutného, ale přede-

vším obrovsky unaveného člověka,

který má před sebou další život. Ta-

kovým stavům musíme předcházet.

Proto jsem velkým zastáncem sdíle-

né péče. Nejen v systému, ale i uvnitř

rodin. Včas si uvědomit, že čas péče

se blíží, a toto břemeno by nemělo

spadnout jen na jednoho. Je naprosto

nutné, abychom uměli pracovat s lid-

mi tak, aby s těmito situacemi počíta-

li, aby se připravovali, aby uměli při-

jmout i tyto těžké situace.

Chcete-li vstupovat do kon-

krétních životů, jak si poradíte

stradiční nedůvěrou ke všemu

novému, neznámému?

Myslím, že řešením je neúřední lid-

ský přístup, umění srozumitelně

všechno vysvětlit, a ovšem také čas,

kdy budete trpělivě naslouchat.



Kdo je Mgr. Martin Žárský

Absolvent katedry sociální práce na FF UK. Od roku  do

roku  pracoval ve veřejné správě. Byl ředitelem odboru

sociálních služeb MPSV, náměstkem pro nepojistné sociální

dávky Generálního ředitelství úřadů práce. Podílel se na

vzniku zákona osociálních službách, působil vorgánech EU.

Více informací oslužbě www.martin-zarsky.cz

Žádný zákon ani vyhláška

nemohou postihnout problémy

jednotlivce a jeho okolí. Já jsem

připraven přijít do rodiny, probrat

všechny podklady, poznat prostředí

i vztahy, upozornit na skutečné

možnosti a navrhnout řešení.