Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 27

Kdo je Dana Zámečníková ()

Architektka asklářská výtvarnice. Dokončila Fakultu

architektury Českého vysokého učení technického vPraze,

studovala také uprofesora Josefa Svobody na UMPRUM

scénografii asoučasně pracovala ve Školce, vproslulém

architektonickém studiu SIAL architekta Karla Hubáčka vLi-

berci. Postupně začala kromě práce architekta ascénografa

malovat apoužívat sklo pro své objekty – od poloviny . let

pracuje jako sklářská výtvarnice. Často vyučovala apřed-

nášela vzahraničí. Od osmdesátých let vystavuje po celém

světě, její práce jsou zastoupeny vprestižních sbírkách

amuzejích. Výtvarnice pravidelně věnuje svá díla na výtvarné

aukce Nadace Konto Bariéry.

27

Máte pravdu, nedokážu si to sama

vysvětlit, ale vždycky jsem jako prv-

ní sáhla po exotické věci z východu.

Malajsie, Thajsko, Čína, Japonsko…

Jistě, moje zážitky násobilo poznání,

nevnímala jsem cizí kraje jako turis-

ta. Přijet pracovat, třeba i nakrátko,

dává možnost poznat zemi také jinak.

I provázení bylo jiné a nepřestávám

za to být vděčná. Velké cesty mám

myslím za sebou, ale vytvořila jsem

kolem sebe, na naší zahradě, východ-

ní milieu. A když se na ni podívám, je

tak krásná, že z ní mohu čerpat více

energie, než z čehokoliv jiného.

Kdybyste měla vyjmenovat něko-

lik profesních jedniček, které jste

během let poznala, kdo by knim,

svýjimkou vašich blízkých profe-

sorů Josefa Svobody aStanislava

Libenského, patřil?

Oba jsem potkala ve vrcholných

zlatých obdobích. Hned na začátku

jsem se ocitla mezi architekty, pány

Hubáčkem a Masákem – byla jsem

v týmu chlapů skoro jediná ženská.

Dokázali být mezi sebou jako ar-

chitekti dost tvrdí. Patří k nim i můj

muž Marian Karel; také pracuje

se sklem, poznali jsme se za stu-

dií. Jsme ve vyjádření úplně odliš-

ní, a přitom máme rádi stejné věci.

Měla jsem to štěstí setkat se v USA

již v osmdesátých letech s manžely

Mládkovými, Janem Mládkem, sku-

tečným aristokratem, a jeho ženou

Medou Mládkovou. Ta se objevuje

v mém životě opakovaně. Je to člo-

věk, který mne ovlivnil, už proto,

že měla vždycky vizi na mnoho let

dopředu. Ze ženského světa stavím

jistě nejvýše tuhle charismatickou

osobnost.

Nedávno skončila uMedy, vMu-

zeu Kampa, výstava 7 + 1 mistři

českého skla. Byla mimo jiné

připomínkou výstavy zroku 1983,

která se tehdy konala vNew

Yorku.