Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 9

Jsme hned

druzí na řadě

Nerad ruším prázdninové čtení

vážným tématem, ale musím.

Veřejný prostor stále více ovládá

nenávist. Zatímco dříve byla

skrytá a na internetu anonymní,

nyní přibývá lidí, kteří se nestydí

veřejně napadat – vulgárně

a s výhrůžkami – migranty, Romy

nebo lidi s odlišným politickým

názorem. Činí tak na sociálních

sítích pod svým jménem a foto

-

grafií. Znamením doby je ztráta

studu. Znepokojivý je však i postoj

ostatních spoluobčanů, kteří ne

-

jsou ani neslušní, ani zlí, ale mlčí,

nebo dokonce přímo souhlasí.

Co s tím má společného Můžeš?

Trávím na Facebooku pracovně

hodně času. Vidím tam dost lidí se

zdravotním postižením, kteří fandí

xenofobnímu Okamurovi, přidá

-

vají se do skupin a diskusí, které

jsou plné nenávisti k uprchlíkům,

sdílejí hoaxy (lživé zprávy). Rád

bych je upozornil, že nás historie

varuje. Nenávist je obluda, která

potřebuje neustále novou potra

-

vu. Nevystačí si s jednou porcí,

čili s jednou skupinou obyvatel.

Vzpomeňme si na nacismus, teh

-

dy se terčem nenávisti stali nejpr-

ve Židé, následovali Romové, pak

jinak politicky smýšlející, ale také

lidé se zdravotním postižením.

Jich se chtěl zrůdný režim zbavit

pomocí eugeniky a páchal na

nich i lékařské pokusy. My lidé se

zdravotním postižením jsme totiž

druzí na řadě. Hned za uprchlíky

a Romy. Nevěříte? Přečtěte si

někdy komentáře podporovatelů

českých nácků, uvidíte, jak o nás

smýšlejí, možná budete hloubkou

jejich zášti a pohrdání zaskočeni.

A přitom budou sami sebe klidně

nazývat Slušnými lidmi.



Autor je bývalý mluvčí ministerstva

zdravotnictví, dnes šéfredaktor on-line

Zdravotnického deníku.

SLOUPEK Tomáše CIKRTA

9

dotahuji a promazávám, protože se

v něm lámou klíče, které se obtížně

vytahují. Jde o syndrom „zapáchající,

plísní a ledem přerostlé komunální

ledničky“. Všichni ji užívají a čekají,

kdo ji rozmrazí. Prostě velkou část

lidí už nezajímá nejbližší okolí, nej-

bližší polis. Pohrdáme pravidly. V do-

pravě, v občanském životě, ve vzta-

zích. Pak se ovšem mohou přihlásit,

a už se hlásí, novodobí zastánci po-

řádku, tvrdé ruky a disciplíny. Také

nám dávají jasně najevo, že za naše

problémy může nějaká jasně defi-

novaná skupina, s kterou je potřeba

si to vyřídit. To je také hodně špatná

zpráva pro lékaře jako služebníky

bohyně Hygie, jež v helénském světě

byla strážce zdraví osobního i spole-

čenského.

OPOVRCHNOSTI

Naše doba tíhne k vnímání reality

velmi povrchnímu. Velká většina

konzumentů tohoto typu komuni-

kace dříve či později trpí různě zá-

važnou poruchou činnosti čelních

a spánkových laloků, které nám

zajišťují soudnost a schopnost ana-

lyzovat skutečnost bez přehnaných

emocí. Projevem pak je známý zlo-

zvyk – lidé mluví dřív, než myslí.

Povrchnost, snaha být co nejdříve

slyšen a viděn, vede k záplavě velmi

emočně zabarvených a hlavně ne-

kvalitních prohlášení, která ovšem

lidé, neustále bombardovaní tímto

stylem komunikace, pokládají za

podstatně věrohodnější než stano-

viska odborných autorit, jež nezřídka

iritují milovníky a současně otroky

facebooků a twitterů delšími větami

a texty o více než pěti odstavcích.

Jenom se v nové formě a bohužel

s větší intenzitou objevuje známá

pravda – nikdo na světě nemůže do

hloubky rozumět všemu. I když na

internetu a ve veřejném prostoru ta-

kových suverénních tlachalů najdete

stovky a tisíce.

Nechtěl bych, aby tyto moje úvahy

vyzněly jako karatelství nebo nos-

talgie po „starých dobrých časech“.

Naopak, uvažovat o možných mo-

tivech a smyslu našeho směřování

je jednou z činností, jíž se hloubaví

a vzdělaní lidé mají a mohou věno-

vat. Vědomi si ovšem toho, že svět se

k jejich obrazu měnit nedá a nemá.

Ostatně hledat skutečný význam

slov i činů je skoro jediná věc, kterou

může dnes člověk s trochou rozhle-

du udělat.



Kdo je prof. MUDr. Martin Bojar, CSc.

Český neurolog. Vletech – ministr zdravotnictví

České republiky. Vletech – přednosta Neurologické

kliniky . lékařské fakulty UK aFakultní nemocnice Motol.

Autor mnoha oceňovaných vědeckých prací. Letitý blízký

spolupracovník Nadace Charty  aKonta Bariéry.

Jen málokterý politik

si uvědomuje,

že jeho povinností

je také být vzorem.