Strana 8
REFLEKTOR / ČLOVĚK, SPOLEČNOST A ZDRAVÍ
vystopovat, jak je život dětí ovlivněn
tím, zda byly chtěné nebo ne. Aniž by
si to matky i děti samy uvědomovaly,
nechtěné děti prožívaly kvalitativně
zcela jinou životní křivku a nesly si
v sobě mnoho budoucích problémů.
A to je přece společenská souvislost
– kdo rozhoduje o širších podmín-
kách narození a dětství? Jen rodiče,
případně prarodiče? Špatně spravo-
vaná společnost připravuje jen další
generace ztracenců, lidí z podstaty
nespokojených, neschopných spolu-
pracovat s okolím.
OSOUVISLOSTI
SVÉPOMOCNÉ VÝSTAVBY
Naše společnost díky počítačům,
mobilům, tabletům a smartphonům
tíhne k nové formě komunikace.
Klipovitá, maximálně zjednodušená
řešení nebezpečně připomínají de-
magogická hesla a plakáty, s kterými
pracoval záludně J. Goebbels, absol-
vent klasické literatury a filozofie na
nejprestižnějších německých uni-
verzitách. Často vidím u svých pa-
cientů, že jim chybí sebezáchovný
stud a vědomí, že není dobré žít ve
světě, v němž není nic soukromé-
ho, nic intimně ochraňovaného. Vše
musí do prostoru, do sítí, do cizích
očí a uší. A člověk se oprávněně ptá:
Je mi toto příjemné? Chci v takovém
prostředí žít? Umím to vůbec? A za-
jímá někoho tento můj pocit?
Když k tomu připočtu, že můžeme
být sledováni pomocí mobilů a tisíců
kamer, nedivme se, že mnoho lidí
má špatný pocit ze života, aniž by si
uvědomovali, že právě z něj pramení
jejich bolesti zad, hlavy, srdce nebo
ještě mnohem vážnější obtíže. I pro
onkogenezi, tedy vznik řady nádorů,
platí, že stres sociální i emoční mo-
hou narušit ochranu před nádoro-
vým bujením, na níž se významně
podílí imunitní systém, který přesta-
ne „dohlížet“ a likvidovat nádorové
buňky. Ty se pak vymknou neuro-
-endokrino-imunologické kontrole.
Zkrátka, společenské poměry zasa-
hují do našeho života i zdraví mno-
hem hlouběji, než je na první i na
druhý pohled vidět…
Zažil jsem to před pětačtyřiceti
lety jako mladý lékař v psychia-
trické léčebně v Kosmonosích. Tam
jsem užíval pracovní diagnózu –
syndrom stavby rodinného domu.
V tehdejší situaci naprostého nedo-
statku bytů, které ovšem přiděloval
anebo častěji nepřiděloval stát, se
pochopitelně mnozí pokoušeli za-
jistit si bydlení svépomocí. To zna-
menalo čtyři roky po víkendech
a po celou dovolenou dřít v tzv.
bytových družstvech. A když bylo
skoro hotovo, potřebovali odbor-
ného řemeslníka, elektrikáře nebo
instalatéra. A v mnoha případech
neosídlil nový byt stavebník, ale
právě ten řemeslník s manželkou
unaveného dříče.
Uběhly desítky let a máme tu ma-
sový nástup hypoték. Každý den si
můžete přečíst v novinách, že mo-
derní je žít na dluh, nezadluží se
jen podivín. Všechno je na dluh. Mě
zajímá, jak je možné, že velká část
populace věří řečem o výhodnosti
půjček a nevyzná se v prostých ku-
peckých počtech. Takže diagnóza
syndrom stavby rodinného domu se
nám vrací v hávu hypoték. Manžel-
ství se už nerozpadá kvůli instala-
térovi, ale kvůli dřině jednoho nebo
obou partnerů spíše než manželů.
Jen aby mohli splácet.
V této desítky let trvající nejis-
totě se samozřejmě vytrácí skoro
všechno. První na ráně je přede-
vším rodina. Děti se nesetkávají
s rodiči, kterých by si mohly vážit,
protože je skoro nevidí anebo jich
vidí během pár let povícero a epi-
zodicky. Mají tři nebo čtyři babičky
nebo dědečky, protože partnerský
vztah i manželství jsou považovány
za dočasné a recyklovatelné svazky.
Kdo má být v této situaci vzorem?
Obdobně je to v mnoha školách.
A v politice? Jen málokterý politik
si uvědomuje, že jeho povinností je
také být vzorem. Považuji za znepo-
kojivé, že všechno lze relativizovat.
Zájmy různých skupin se prosazují
celkem bezostyšně, už se většinou
ani moc neskrývají. A když, tak jen
proto, abychom nevěděli, kdo je ten
skutečný příjemce zisku. Vrátím se
k hypotékám. Jistě jsou výhodné
pro banky. Už jsem říkal, jaké jsou
ale společenské důsledky. A politik
řekne: Co vám vadí? Co stále otra-
vujete se sociálním bydlením? Běž-
te si požádat o hypotéku. Najednou
vidíme, že v důležité oblasti nejsme
svobodní, nemůže volit mezi různý-
mi variantami. Nesvoboda se stává
nepoznanou nutností a anomií (stav,
kdy přestávají platit společenská
pravidla a normy), a lze i Desatero
nebo Hippokratovu přísahu vyvrátit
a flexibilně interpretovat.
Bydlím na sídlišti, kde každý den
prohrabávají popelnice bezdomovci.
Zbývá po nich velký nepořádek. Ni-
kdo to neuklízí. Mám stání v garáži,
kde je vykotlaný zámek. Nikdo to do
pořádku nedá. Tak ho každý týden
Manželství se už nerozpadá kvůli
instalatérovi, ale kvůli dřině jednoho
nebo obou partnerů spíše než
manželů. Jen aby mohli splácet.
U netradičního
pomníku
Václava Havla.
Byli velcí přátelé...