Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 33

33

mi – hlavní váha je na matce, která

svou hluchotu přebíjí despotickým

jednáním. Vážné téma duševního

a fyzického omezení se tlumočí na

jevišti bez sentimentality…

Usměvavá maminka malého Ma-

těje, všestranně nadaná Veronika

Slámová, obsazená do role Bernardy,

s námi znakuje za pomoci tlumoč-

nice. Veronice už k ukončení studia

chybí jen diplomová práce. Pracuje

ale dál na několika samostatných

projektech, znakuje na Filmovém

festivalu Deafland, který založila,

znakuje pro Českou televizi. V pro-

fesních krocích má Veronika jasno:

„Nechci mít jen jedno zaměstnání,

ale spíš inklinuju k variabilní práci

podle nabídky. Chtěla bych hrát di-

vadlo, pracovat jako projektová ma-

nažerka pro slyšící i neslyšící.“

Veronika vytvořila atypickou roli

Bernardy v Lorkovi s velkou energií.

„Chtěla jsem výzvu – a režie mi rolí

despotické matky vyhověla,“ vysvět-

lí. „Myslím, že se mi určité záležitosti

podařily až na premiéře. I s malým

Matějem už jsem zkoušela znakovat,

ale vůbec se mu to nelíbilo,“ vysvět-

luje Veronika: „Teď už je větší, dívá se

na znakování a zdá se mi, že už roz-

lišuje, co vychází z úst a co z gest…“

Dům je představením, kterým

se letošní absolventky výchovné

dramatiky pro neslyšící JAMU roz-

loučily se svou alma mater, ale jis-

tě ne s pohybovým, nonverbálním

divadlem. „Některé absolventské

představení vznikne už ve druhém

ročníku, pak ho dohráváme další

dvě sezony,“ zakončuje doc. Broulí-

ková: „Naše inscenace nemá běžnou

reprízovost, ale absolventky VDN

jsou třeba po pěti letech v kondi-

ci – i ve velmi pohybově náročném

představení, které je baví stejně jako

při premiéře. A při loučení padne

vždycky otázka: A kam pojedeme

příště?“



Prof. Mgr. Zoja Mikotová

Jako režisérka achoreografka pracovala

včinoherních aloutkových divadlech unás ivzahraničí

(Slovensko, Maďarsko, Polsko, Rakousko, Německo,

Francie, Japonsko, Itálie). Obsáhlá je její výtvarná, herecká

apedagogická činnost: od roku / pracuje na

koncepci apoté ivedení AVDN na JAMU vBrně. Se studenty

nastudovala autorské inscenace pro děti idospělé, které

vzbudily pozornost veřejnosti ikritiků. Její vynikající

pedagogickou činnost ocenila mateřská fakulta Zlatou

medailí JAMU ().

Prof. Zoja Mikotová mezi

studentkami při pravidelném

procvičování prstů...