Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 28

ŽIVOT / AKTIVNĚ – ORIENTAČNÍ ZÁVODY

Orienťák

jako sudoku

Současná pravidla orientačního běhu

pro závodníky spostižením eliminovala

složku rychlosti – musíte se umět

především správně rozhodnout. Každý

závod je tak zkrátka hádanka stajenkou.

Text: MICHAELA ZINDELOVÁ

Foto: JAN ŠILPOCH

Jak se dozvědět důležité informace

o možnostech této disciplíny? Sku-

tečný gejzír dat nám poskytl Bohouš

Hůlka (44 let), který učí pracovat děti

s počítači. Doma na něj čekají man-

želka a krásná dcera.

Poměrně brzy po svém úraze

(2001) přišel do kontaktu s „ori-

enťákem“ v Centru Paraple a dospěl

k závěru, že tohle bude sport pro něj.

„Líbilo se mi, že i když se jako pa-

raplegik na vozíku dobře pohybuji,

zapojím i mozek,“ vysvětluje a po-

kračuje: „V nabídce sportů mi tenhle

připadal nejpřitažlivější. Bavilo mě

používání mapy, rozhodování, kudy

se vydat!“ vypráví někdejší vedoucí

orientačního oddílu při SKV Praha.

ZMĚNA KLÍČOVÝCH PARAMETRŮ

Na začátku 21. století se „orienťák“

pro sportovce s postižením praktiko-

val ještě způsobem, který kopíroval

disciplínu pro „zdravé“. Dnes vypadá

na vrcholové úrovni docela jinak. Vý-

znamným mezníkem pro celou dis-

ciplínu u nás bylo, že se Češi chopili

možnosti pořádat mistrovství světa

(2008), ale už ve formátu „trail orien-

teering“, tedy s odlišnými parametry:

„Ve světě se již jednalo o etablovanou

disciplínu,“ vysvětluje Bohouš Hůlka.

„Klíčovou věcí je nyní vybrat si správ-

ný lampion bez nutnosti k němu do-

jet, o to přesněji je ale potřeba mapu

přečíst. Prostě taková křížovka nebo

sudoku v přírodě.“

Asi rok před mistrovstvím vyrazi-

la malá skupinka na „zkušenou“ do

Skandinávie, kde je čekalo poznání:

„trail“ je skutečně těžký, mentálně

i fyzicky. Bylo ovšem jasné, že právě

tato varianta poskytuje závodníkům

srovnání s lidmi z celého světa, na

stejné trati se dá závodit i s nehandi-

capovanými závodníky.

V roce 2008 už tak Česká repub-

lika poskládala pro mistrovství světa

v Olomouci slušný reprezentační tým,

tehdy ovšem ještě nepadla medaile

pro domácí, to až později. „Za deset let

jsme pokročili,“ vypočítává ostřílený

závodník a sportovní činovník. „Náš

progres se ukázal jako kvantitativní

Orienťák bývá skutečně běh

na dlouhou trať. Našemu nejmladšímu

reprezentantovi je patnáct let

a donedávna reprezentoval

i Boris Dvorský, kterému je

osmdesát pět let. Na věku tady

opravdu nezáleží, začít se dá kdykoli.

Bohouš Hůlka

při mistrovství

Evropy 2018

v slovenské

Senici.