Strana 18
ŽIVOT / PŘÍBĚH
biologie nebo chemie. A co dál? „Po
maturitě bych rád studoval na trené-
ra, abych se pořád točil kolem vody,“
říká. Všichni tři sourozenci sportují,
nejstarší Vojta vesloval a Barbora se
věnuje sportovní gymnastice.
SEDĚT SROBOTEM
Letos prvně Jonáš využil při běžková-
ní i svou bionickou ruku. „Odmalička
jsem měl kosmetickou protézu, která
nic nedělala. Nosit umělou ruku bylo
ale dobré na záda, protože mám sko-
liózu. První protézu jsem měl, když
mi byl půlrok, tu mi tenkrát dělal Jiří
Ježek, úspěšný paralympijský cykli-
sta. Protézy jsem pak měl stále větší
a větší. Loni na protetice v Českých
Budějovicích, kam pravidelně do-
jíždím, mě s mamkou oslovil prote-
tik Jan Maleš a řekl nám o možnosti
bionické ruky. Tehdy už existovala
kampaň Konta Bariéry a ruku dostali
přede mnou asi dva kluci,“ vzpomíná
Jonáš, zvedá pravačku a ukazuje, co
bionická protéza umí.
„Ruka s pohyblivými prsty funguje
na základě svalových kontrakcí, které
dávají povel dotykovým čidlům. Když
zatínám svaly, čidlo to pozná, a udělá
pohyb. Mám teď osm módů úchopů,
mezi kterými můžu přepínat. Je jich
ale celkem čtrnáct, takže když se při-
pojím k počítači, můžu si vybrat dal-
ší, které potřebuji pro denní použití.
Je tu třeba mód na úchop, špetkový
mód, na práci s počítačovou myší, na
mačkání tlačítek. Ze začátku bylo těž-
ké naučit se ruku ovládat, ale teď po
měsíci už mi hodně pomáhá. Zvládnu
s ní mnohem víc věcí, na které potře-
buji dvě ruce. Doteď jsem byl zvyklý
používat levačku, teď se učím použí-
vat ruce obě. Moje nová ruka splnila
očekávání, navíc za mnou chodí lidé
a ptají se, jak funguje. Nic takového
ještě neviděli. A kdo taky může říct,
že seděl v hospodě s robotem,“ smě-
je se Jonáš, když pravačkou pomalu
uchopí sklenici.
Na ruce si musíte dávat pozor
a o té bionické to platí také. „Samo-
zřejmě ji nesmím hodit do bazénu,“
usmívá se mladý sportovec. „Musím
dávat pozor, aby mi nespadla, pro-
tože všechno je křehké. Dá se na ni
navléct i rukavice v tělové barvě, ale
já s ní radši chodím takhle, protože
vypadá dobře.“
Jonáš ukazuje, co vše pravačka
umí, když ta najednou ztuhne. „Vy-
bila se mi ruka,“ řekne nevzrušeně.
„Nabíjí se čtyři hodiny klasicky nabí-
ječkou jako mobil, při plném použí-
vání vydrží baterka dva dny,“ vysvět-
luje a opatrně ji odkládá na stůl.
SBÍRKA MEZI SPOLUŽÁKY
Nová ruka, nové možnosti. „Nena-
padlo mě, že takovou ruku a takový
životní posun bude Jonáš někdy mít,“
říká paní Alena. „Jsem moc ráda, že
mu ji lidé pomohli pořídit. Na základ-
ní škole, kam Jonáš dřív chodil, zor-
ganizovali sbírku, zrovna když byly
rodičovské schůzky. Vybrali přes
23 tisíc korun, což bylo úžasné. Po-
jišťovna nám na ruku nepřispěla, tam
si totiž myslí, že k životu jedna ruka
stačí. Jenže právě takovou robotic-
kou ruku potřebují hlavně mladí lidé
kvůli svému zdravému rozvoji. Také
se s ní naučí rychleji zacházet a bude
jim v životě hodně platná. Někdy si
říkám, že kdybych přišla o ruku,
bude to hrozné, ale nějak to v životě
dám, protože zkušenostmi člověk ví,
jak si na spoustu věcí jít. Jenže děti
to ještě neumějí a vše se musí teprve
učit,“ dodává Jonášova matka.
Díky Kontu Bariéry a sbírce na
bionickou protézu se Jonáš v životě
posunuje zase o pořádný kus dále.
Třeba za dva roky na paralympiádě
budou mnozí dárci sledovat jeho boj
o medaile a s hřejivým pocitem si
řeknou, že tomuhle sympatickému
klukovi od jindřichohradeckého Vaj-
garu trošku pomohli a ulehčili jeho
životní cestu.
„Lidé jsou výborní a moc jim za
Jonáše z celého srdce děkuji,“ říká
Alena Pavlíková Kešnarová. „Kolik
jen poslali Jonášovi vzkazů, přáli
mu šťastný život, zdraví a sportovní
úspěchy, ať plave dál a vyhrává. Je-
den úžasný pán napsal, že jedna ruka
netleská, což nám zvláště v téhle si-
tuaci přišlo hodně vtipné,“ usmívají
se Jonáš Kešnar s maminkou.
Ruka s pohyblivými prsty funguje
na základě svalových kontrakcí,
které dávají povel dotykovým čidlům.
Když zatínám svaly, čidlo to pozná,
a udělá pohyb.
Mladý
reprezentant
v plavání trénuje
osmkrát týdně.