Strana 20
ŽIVOT / CESTOVÁNÍ – BUDAPEŠŤ
pro vozíčkáře (zahrnující i bezpeč-
nostní pásy) je dostatek místa. Kdo
chce, může si přesednou na jednu
ze tří sedaček se sklopnými sedát-
ky nebo se na ně položit zády s vo-
zíkem, jak to s oblibou dělal jeden
z členů naší výpravy, když se roz-
hodl usnout.
Koho už nebaví výhled z okna, ten
si třeba na stolečku rozbalí notebook
(nechybí elektrická zásuvka), pří-
padně svačinu, kterou lze zakoupit
od obsluhy pojízdného bufetu. Kosti
si můžete protáhnout při krátké pro-
cházce po chodbě vagonu, nehledě
na bezproblémový přístup na toale-
tu. Tohle vše dělá z jízdy vlakem pří-
jemně strávený čas.
České dráhy se viditelně sna-
ží zkvalitnit své služby, cestu nám
tedy nepokazil ani žádný výrazný
negativní zážitek, jimž jsme se v mi-
nulosti na železnici prakticky nikdy
nedokázali vyhnout. Od objednání
přepravy osob na vozíku přes rezer-
vaci jízdenky až po samotné nastou-
pení do vlaku proběhlo vše hladce.
U pokladny nám dokonce poradili,
ať si jízdenku rozdělíme. První úsek
cesty tak vedl pouze do slovenského
Štúrova a druhý ze Štúrova do Buda-
pešti (aniž by bylo nutné opustit vlak).
Totéž při zpáteční cestě v opačném
pořadí. Jde o délku platnosti slevy
průkazu ZTP/P při cestě na Slo-
vensko oproti přímému lístku do
Maďarska. Jízdenka se tím výrazně
zlevnila, na výsledných 1591 Kč za
jednoho vozíčkáře bez doprovodu. Je
to trochu trik, na který prý si musejí
cestující přijít sami – měli jsme však
štěstí na vstřícnou pokladní.
BUĎME RÁDI, ŽE…
Upřímnost personálu nás prová-
zela i během cesty. To když se po-
dle zásad budování vstřícné firemní
kultury sličná vlakvedoucí otázala,
zda jsme se vším spokojeni. Odvětili
jsme, že ano, jen s drobnou výtkou,
že jindy automatické dveře od WC je
nutné posunovat mechanicky. S roz-
tomilou bezprostředností prohlásila:
„Tak můžeme být rádi, že ten záchod
vůbec funguje, že?“ Opravdu fungo-
val po celou dobu, jen škoda, že z něj
spolucestující bez handicapu během
cesty dokázali udělat skladiště po-
užitých papírových ručníků.
Na téma spolucestující nás potkal
ještě jeden zážitek. To když si k nám
na hodinu přisedla velmi upovídaná
dáma s psíkem. Zjevně se nenechala
odradit naším neoprávněným majet-
nickým výrazem v obličeji, že tohle
kupé je prostě naše. Byla však jediná,
jinak si nepřisedl nikdo, a to i když stál
v chodbičce, byť by oficiálně mohl.
O vtipnou vložku na závěr jízdy se
postarali maďarští nádražáci. Nepři-
vezli totiž k vlaku mechanickou plo-
šinu, a tak nás byli nuceni vyložit za
pomoci elektrické, která je součástí
vagonu. Neuměli s ní však zacházet
a nerozuměli ani naší snaze přelo-
žit jim do angličtiny český návod.
Po desetiminutové sérii absurdních
pokusů slavila skupinka ajznboňáků
úspěch a my s nimi. Konečně na ma-
ďarské půdě!
ROVINA BEZ KOSTEK
Budapešť vás přivítá čilým ruchem.
Má o půl milionu obyvatel víc než
Praha a je vlastně tak trochu pře-
rostlou hlavou země, která ztratila
velkou část svého dřívějšího území,
když ustoupila ze slávy uherského
království. Slavnou minulost roz-
hodně nezapře, dokonce už z dob
antiky, takže je toho dost k vidění.
Díky staletím pod vládou jedné
monarchie připadá Budapešť čes-
kému návštěvníkovi pořád tak nějak
povědomá. Snoubí něco z atmosféry
České dráhy se viditelně snaží
zkvalitnit své služby, cestu nám
tedy nepokazil ani žádný výrazný
negativní zážitek, jimž jsme se
v minulosti na železnici prakticky
nikdy nedokázali vyhnout.
Rychlík
Metropolitan
nás dopravil na
nádraží Nyugati,
postaveném na
konci 19. století
společností Eiel.
Výhodou jízdy
vlakem je svoboda
pohybu během
cesty.