Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 31

31

skutečný zájem, předpoklady a osobní

nastavení. Otevřené možnosti k přijetí

mají i slyšící. Lidé si již většinou dokáží

i díky televizi představit, co je znako-

vý jazyk a jak funguje, ale naučit se jej

není tak snadné. U přijímaček bývá

i tlumočnice znakového jazyka, kte-

rá prověřuje znalosti či předpoklady

uchazečů. Je nutné si také vyzkoušet,

jak jsou ruce v pohybu pružné a oheb-

né, jak je uchazeč schopný vyjádřit

krátký text jiným způsobem než slov-

ním okomentováním.“

Proč se vlastně přijímají i slyší-

cí studenti? Integrovaná skupina si

může pomáhat, neslyšící studen-

ti jsou rodilými mluvčími, slyšící

zase získávají intenzivnější vhled do

znakového jazyka. Všichni studenti

AVDN absolvují předmět znakový

jazyk, který vyučuje tandem odbor-

níků – ti sledují i vývojové trendy

tohoto dynamického jazyka. Zoja

Mikotová jen krátce komentuje: „Ne-

slyšící jsou takoví světoobčané, bez

hranic, přesto, že všude není znako-

vý jazyk stejný, velmi rychle se všu-

de dorozumívají.“

V ateliéru nikdy nešlo o „maso-

vou“ záležitost, jednotlivými roční-

ky procházejí menší skupinky stu-

dentů, vysvětluje vedoucí ateliéru:

„V jednotlivých semestrech se slévají

dohromady znalosti z oblasti teorie,

které souvisejí s dramatickou vý-

chovou, aby se propojily s násled-

ným vyjádřením těla, gestem.“

Naše seznámení s ateliérem VDN

se náhodou prolíná i s velmi citlivě

prováděnou generační výměnou

mezi Zojou Mikotovou a Veronikou

Broulíkovou: „Mám na starosti spíše

teoretické předměty, především pe-

dagogickou psychologii, praxi, me-

todiku,“ vysvětluje vedoucí ateliéru,

„ale co je především důležité, my dvě

si navzájem předměty doplňujeme,

některé hodiny probíhají dohroma-

dy…“ A Zoja Mikotová odmávne své

Neslyšící jsou takoví světoobčané,

bez hranic, přesto, že všude

není znakový jazyk stejný,

velmi rychle se všude dorozumívají.

Dcery doni Bernardy

v absolventském představení

AVDN podle Lorkova dramatu