Strana 31
31
skutečný zájem, předpoklady a osobní
nastavení. Otevřené možnosti k přijetí
mají i slyšící. Lidé si již většinou dokáží
i díky televizi představit, co je znako-
vý jazyk a jak funguje, ale naučit se jej
není tak snadné. U přijímaček bývá
i tlumočnice znakového jazyka, kte-
rá prověřuje znalosti či předpoklady
uchazečů. Je nutné si také vyzkoušet,
jak jsou ruce v pohybu pružné a oheb-
né, jak je uchazeč schopný vyjádřit
krátký text jiným způsobem než slov-
ním okomentováním.“
Proč se vlastně přijímají i slyší-
cí studenti? Integrovaná skupina si
může pomáhat, neslyšící studen-
ti jsou rodilými mluvčími, slyšící
zase získávají intenzivnější vhled do
znakového jazyka. Všichni studenti
AVDN absolvují předmět znakový
jazyk, který vyučuje tandem odbor-
níků – ti sledují i vývojové trendy
tohoto dynamického jazyka. Zoja
Mikotová jen krátce komentuje: „Ne-
slyšící jsou takoví světoobčané, bez
hranic, přesto, že všude není znako-
vý jazyk stejný, velmi rychle se všu-
de dorozumívají.“
V ateliéru nikdy nešlo o „maso-
vou“ záležitost, jednotlivými roční-
ky procházejí menší skupinky stu-
dentů, vysvětluje vedoucí ateliéru:
„V jednotlivých semestrech se slévají
dohromady znalosti z oblasti teorie,
které souvisejí s dramatickou vý-
chovou, aby se propojily s násled-
ným vyjádřením těla, gestem.“
Naše seznámení s ateliérem VDN
se náhodou prolíná i s velmi citlivě
prováděnou generační výměnou
mezi Zojou Mikotovou a Veronikou
Broulíkovou: „Mám na starosti spíše
teoretické předměty, především pe-
dagogickou psychologii, praxi, me-
todiku,“ vysvětluje vedoucí ateliéru,
„ale co je především důležité, my dvě
si navzájem předměty doplňujeme,
některé hodiny probíhají dohroma-
dy…“ A Zoja Mikotová odmávne své
Neslyšící jsou takoví světoobčané,
bez hranic, přesto, že všude
není znakový jazyk stejný,
velmi rychle se všude dorozumívají.
Dcery doni Bernardy
v absolventském představení
AVDN podle Lorkova dramatu