Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 21

Prahy i Vídně. V něčem může připo-

mínat Paříž. To vše podtrženo mo-

hutným tokem Dunaje překlenutého

sérií elegantních mostů. Jeho břehy

patří společně s Budínským hradem

a Andrássyho třídou dokonce k pa-

mátkám pod ochranou UNESCO.

Zkrátka radost se procházet a vstře-

bávat atmosféru i jen tak bez cíle.

Z hlediska vozíčkáře je pohyb po

městě vcelku příjemný. Povrch ulic

i chodníků je většinou kvalitní a až

na pár úseků v centru se obejde bez

dlažebních kostek. Většinou nechy-

bějí ani nájezdy v podobě výrazně

snížených obrubníků. Občas si tro-

chu prodloužíte cestu, když nemůže-

te využít podchod pod velkou křižo-

vatkou a musíte dojít k nejbližšímu

přechodu. Větší část města, přede-

vším levobřežní Pešť, je převážně

rovinatá. Pěší procházky i na delší

vzdálenosti tak nepředstavují pro-

blém. Obtížnější je to s kopcovitým

Budínem a Starou Budou.

Využít se dá i městská hromadná

doprava, vozíčkářům za pozornost

stojí hlavně nedávno vybudovaná

linka metra M4. Nejenže je komplet-

ně bezbariérová, ale její stanice si za-

slouží uznání i díky svému designu.

Do vagonů se nastupuje s vozíkem

snáz než v Praze, jsou v rovině s ná-

stupištěm a ani mezera není tak vý-

razná. Zbylé linky původně druhého

nejstaršího metra na světě (hned po

Londýně) tak dobře přístupné bo-

hužel nejsou. Na povrchu lze ovšem

využít řadu nízkopodlažních tram-

vají či autobusů, byť ani v tomto pří-

padě nejsou všechny linky stopro-

centně bezbariérové. Jízdenky po

vozíčkářích vyžadovány nejsou.

NĚCO NA ZUB

Po vydatné procházce jistě mnozí

rádi naberou síly v některé z četných

restaurací. Do řady z nich sice vede

jeden nebo dva schody, tak jako do

mnoha obchodů, ale zároveň mívají

sezení a stolky na ulici, kde s vozí-

kem není problém.

Během chození po městě se nám

moc nedařilo narazit na bezbariéro-

vé toalety, čímž nechceme tvrdit, že

nejsou, jen nemůžete počítat s jejich

všudypřítomností. Marně jsme také

pátrali po místní specialitě – rybí

polévce halászlé. Naopak gulášová

polévka a kuře na paprice (paprikás

csirke) jsou všudypřítomné společně

s tureckým kebabem. Jídlo přitom

vyjde cenově přinejmenším stejně

jako u nás, spíše o něco levněji.

Za prodloužený víkend, z něhož

navíc ukrojí 14 hodin cesta tam

a zpátky, se vskutku nedá stihnout

všechno. A je zbytečné se snažit

vidět toho co nejvíce. Lepší je vy-

chutnávat atmosféru města a ne-

chat si něco i na příště. Návrat do

Budína, resp. Pešti totiž rozhodně

stojí za to.



Před cestou vlakem

Svoji cestu objednejte anahlaste nejméně  hodin

předem (lze provést ipřes internet). Dráhy vám následně

sdělí, zda vozíčkáře mohou přepravit. Prostudujte si

slevové možnosti.

www.cd.cz/vlak

Při odjezdu

už i Maďaři

raději přivezli

mechanickou

plošinu.

Večerní posezení

na nábřeží

před nádherně

osvětlenou

budovou

parlamentu –

místní dominantou.

Kuře na paprice – paprikás csirke –

na Andrássyho třídě.

21