Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 29

29

TEXT: MICHAELA ZINDELOVÁ

FOTO: JAN ŠILPOCH

Bylo složité uproducentství

zůstat?

V životě jsem nic jiného nedělal. Už

na Barrandově jsem si počínal tro-

chu podnikatelsky. Dnes je dost ka-

pacit, limitující jsou prostředky. Na

filmovém kopci to bývalo obráceně.

Některé problémy zmizely – třeba

telefonické spojení s Prahou, na kte-

ré se dřív čekalo hodiny. Mohu bez

problémů řídit vše z domova. Prin-

cipy produkce zůstávají stále stejné,

rychle se mění technologie. Pokud

máte něco zažité, nemusíte být na

natáčení ani přítomen. Řídím natá-

čení jaksi virtuálně, za pomoci sofis-

tikované komunikační technologie.

Na Barrandově jste zažil leccos;

jaké byly začátky ajaké konce?

Během praxe na Střední filmové škole

v Čimelicích, kterou jsem vykonával

na barrandovském kopci, jsem se

Každý film

je riziko

U FILMŮ SLEDUJEME PŘEDEVŠÍM HERECKÉ OBSAZENÍ,

JMÉNA PRODUCENTŮ NÁS NECHÁVAJÍ VKLIDU.

VIKTOR SCHWARCZ STOUHLE NEVIDITELNOU PROFESÍ

ZAČAL UŽ PŘED LISTOPADEM 1989 NA BARRANDOVĚ

JAKO ASISTENT, POZDĚJI VEDOUCÍ PRODUKCE.

VDEVADESÁTÝCH LETECH SE OSAMOSTATNIL, ALE

JEHO CESTU POZASTAVILA TRASA CANNES–PRAHA

(1994). VRACEL SE UNAVENÝ, AJAK LAKONICKY

DODÁVÁ, JEL RYCHLE ABLBĚ. ZAPLATIL – APO

AUTONEHODĚ POZORUJE SVĚT FILMU VSEDĚ.

UPROFESE PRODUCENTA – PRÁCE, ADRENALIN

IKONÍČEK VJEDNOM – ZŮSTAL.

setkal na place třeba i s Otakarem

Vávrou. To jsem k filmu ještě jen na-

kukoval. Nejvíc jsem se naučil od ve-

doucího produkce Karla Vejříka. Dělal

jsem jako vedoucí produkce posled-

ní tři barrandovské filmy s Karlem

Kachyňou. To byl tvůrce a režisér,

který přesně věděl, co chce natočit

i kolik je potřeba natočit. Dobrá ško-

la byla i u Soukupova Discopříběhu,

na 80. léta to byl velký projekt. Točil

jsem také seriály – s Františkem Fili-

pem Cirkus Humberto. No a dva roky

po revoluci mě vylili; nebyla práce,

měnily se struktury profese.

Říkáte, že film je riziko. Bylo to

stejné ina Barrandově?

Tam jsem si mohl být jistý, že kdy-

bych se dostal do problémů a plán

přešvihl, film by se vždycky dotočil.

Úkol samostatného producenta je

mnohem větší a náročnější: vybrat

látku, režiséra, zajistit financování…

Ročně přečtu až padesát scénářů,

které se ke mně dostanou, a reali-

zuji tak jeden. Ten, který mě zaujme

VIKTOR SCHWARCZ:

Jeden z několika získaných Českých lvů - lví podíl na úspěchu

nese samozřejmě i producent.

Místo obrazů má Viktor

Schwarcz na stěnách galerii

svých filmů - patří k nim

Šmídův debut Laputa nebo

velmi úspěšný Fotograf Ireny

Pavláskové.