Strana 12
REFLEKTOR
o vyjádření podle jejích slov ani ne-
požádal. Stejně tak autoři reportáže
nekontaktovali sociální odbor v Mi-
kulově, alespoň to uvedla jeho vedou-
cí. „Je to ostuda, co ta holka o nás na-
vykládala. Abychom se teď před lidmi
styděli,“ zlobí se paní Loucká a do-
dává: „Vytáhli jsme ji z Kociánky, 15
let se o ni starali a teď tohle. Ať o nás
tvrdí, co chce, je to lež! Podle ní jsme
ti nehorší na světě. Přitom tady všich-
ni vědí, jak jsme se o ni starali. Ona si
něco vezme do hlavy a hned to chce,
ať se děje, co se děje.“
Paní Loucká přitom poukázala na
fakt, který zmiňuje i soud, a samot-
ná Šárka nám o něm neřekla: „Na-
šetřili jsme jí větší množství peněz,
ale ona je za těch pár měsíců v Praze
rozházela. Dlužila, kam se podívala,
bydlela bůhví kde a s kým. Chová se
naprosto nezodpovědně a neumí se
pořádně postarat ani sama o sebe.
Nemá vůbec představu, co tak malé
dítě potřebuje, navíc hyperaktivní.
Já říkám, že až bude holka v první
třídě, ať si ji spánembohem vezme,
ale teď? Vždyť Nikole nebyl ani rok
a ona si odjela skoro na půl roku do
Prahy. Opustila přitom bezbariérový
byt v Brně. V Praze bydlela v podná-
jmech a neplatila, vůbec to nechápu.
To jsem řekla i u soudu.“
Ve světle jejích argumentů se může
probudit otázka, zda jde primárně
o tělesné postižení paní Šárky nebo
spíše o její (ne)zodpovědnost. Postoj
paní Loucké k rodičovství člověka
s postižením je však jasně vtělen do
jejího prohlášení: „Lidé s postižením
potřebují pomoc. Můžou mít dítě, ale
musejí mít chodícího partnera. Kde
by Šárka vzala peníze na tak rozsáh-
lou asistenci?“
NENAPRAVITELNÉ ŠKODY
Šárka Minaříková nám nepříliš
ráda dodatečně svoji zadluženost
potvrdila. Vše však údajně poctivě
splácí a nemá žádnou exekuci. Ba-
biččina vyjádření považuje za mani-
pulativní. Naopak peníze paní Šárka
označila za jednu z motivací, proč se
chce její rodina ujmout pěstounství
Nikoly.
V době realizace tohoto čísla čeká
Šárku Minaříkovou a její babičku
Olgu Louckou soud, který má roz-
hodnout nejen o výsledku celého
sporu (byť lze s největší pravděpo-
dobností počítat s odvoláním jed-
né či druhé strany), ale především
o osudu hned několika lidí v čele
s malou Nikolou. Ať už bude výsle-
dek jakýkoliv, asi těžko lze mluvit
o vítězích. V takovýchto případech
jsou vlastně jen poražení – pře-
devším v podobě zničených me-
zilidských vztahů a psychických
šrámů. Ostatně Šárka Minaříková
musí spolupracovat s psychologem
a pravděpodobně v důsledku dlou-
hodobého stresu nedonosila dítě,
které mezitím čekala.
Vyjádření právníka
Rodičovství je jednou ze základních hodnot
chráněných právním řádem. Péče o děti
a jejich výchova je právem rodičů, čemuž
odpovídá na druhé straně právo dítěte
na rodičovskou výchovu a péči (Listina
základních práv a svobod, článek 32). Práva
rodičů mohou být omezena a nezletilé děti
mohou být od nich odloučeny proti jejich vůli
jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
Takové rozhodování je ze své povahy vždy
mimořádně citlivé a jeho výsledky ovlivňují
život dětí i rodičů zcela zásadně. Nemáme
dostatek informací, které by nám umožnily
zaujímat stanoviska k tomu, nakolik postupy
a jednotlivá rozhodnutí správních orgánů
a soudů v tomto případě respektují práva
jednotlivých aktérů.
Je však zřejmé, že zde zdravotní
postižení Šárky Minaříkové v rozhodování
hraje významnou úlohu. Je třeba zdůraznit,
že její právo pečovat o své dítě požívá
stejné ochrany jako v jakémkoliv jiném
případě.
Náš právní řád výslovně stanoví, že její
zdravotní postižení nesmí být za žádných
okolností důvodem k oddělení od jejího
dítěte. Stát se naopak zavazuje poskytnout
jí při plnění jejích rodičovských povinností
odpovídající podporu a také zajistit, aby
veřejné orgány a instituce jednaly v souladu
s tím (Úmluva o právech osob se zdravotním
postižením, čl. 23 a 4).
Cílem poskytnuté podpory je eliminovat
překážky, na které rodič naráží právě
s ohledem na zdravotní stav, a předejít
tak kolizi důsledků zdravotního postižení
s jeho právy a právy a zájmy jeho dítěte.
Možnost využívat odpovídající asistenci,
kompenzační pomůcky a další podpůrná
opatření je tak jedním ze základních
předpokladů vyloučení diskriminace rodičů
z důvodu jejich zdravotního postižení. Nejde
přitom jen o obecnou existenci, ale o reálnou
dostupnost takové podpory. Formy podpory
a podmínky jejího využívání pak nesmějí
být diskriminující samy o sobě. V první řadě
musí rodiči umožnit žít svůj život, včetně
rodinného, na rovnoprávném základě
s ostatními, tedy zejména se zachováním
běžné autonomie ve volbě jeho místa
a způsobu. Jejím popřením by bylo například
jeho navázání na podporu dostupnou jen
v rámci určité lokality nebo určitého typu
zařízení.
MGR. JAN STRNAD
právník, Quip, z. ú
Úsměv ve tváři
paní Šárky je po
dvou letech tahanic
o dceru vzácný.