Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 18

ŽIVOT

Babu a Egu

vkrajině sopek

(TRABANTEM PO TICHOMOŘÍ, 2. ČÁST)

Je osmapadesátý

den naší cesty

apo třech měsících

strávených vAustrálii

se nacházíme vhlavním

městě Východního

Timoru – Dili…

TEXT: JAKUB KOUCKÝ

FOTO: VOJTĚCH DUCHOSLAV

Východní Timor je jeden z nejmlad-

ších států na světě; uznán byl až

v roce 2002. Tomu předcházela

dlouhá válka za nezávislost, která

postihla snad každou rodinu v této

zemi. V bojích zemřelo téměř 23 %

Timořanů, a i proto tady jsou na svou

nezávislost patřičně hrdí. Timor je

stále rozvojová země závislá přede-

vším na zemědělství a hodně zdej-

ších lidí se živí rybolovem. O tom

svědčí množství rybářských loděk

a rybářů, kteří se své úlovky snaží

každý večer prodat ve stáncích po-

dél celého pobřeží. V dalších pak na-

koupíte banány nebo kokosy, které

tu rostou na každém kroku. Není nad

to, když se ráno vzbudíte a pochut-

náte si na čerstvém banánu – stačí

natáhnout ruku a utrhnout si.

Rozhodně se nejedná o turistickou

destinaci, takže skupinka bělochů

zde vyvolává všeobecné pozdvižení.

Ať už se procházíte ulicemi hlav-

ního města nebo vyjedete na východ

Timoru, kam vedla naše první cesta,

lidé vás zdraví, mávají a děti si chtějí

plácnout. Co na tom, že zrovna jedete