Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 26

KULTURA

Marta & Marta

Marta Taberyová dělala

ráda záznamy osvém okolí

stužkou nebo perem vruce.

Babička na ni volávala

Maťulo. Zálibu vkresbě Marta

později spojila sprvotřídní

keramikou. Marta Tabery,

její dcera, doma Maťula,

uskicářů apláten zůstala.

Obě umějí být dámy

aobyčejné ženské zároveň.

Apak že se leccos – ico se

úsměvné krásy týče, nedědí.

TEXT: MICHAELA ZINDELOVÁ

FOTO: JAN ŠILPOCH

U velkého jídelního stolu dnes sedá

už čtvrtá generace rodiny. Marta

Taberyová vyrůstala v pohodové at-

mosféře, babička Pavla ji učila vážit

si poctivé práce a prostírat s podšál-

ky, aby se stůl náhodou nepoškodil.

Svět věcí se později promítl do jejích

keramických zátiší. Možná nostal-

gických, ale plných pohody a har-

monie.

V uplynulých desítiletích vytvořila

Marta Taberyová závěsných kera-

mických obrazů tolik, že by zapl-

nily čtyři tenisové kurty! A k tomu

připočtěte 150 velkých výtvarných

děl do budov, náročných od návrhu

po osazení; to tedy klobouk dolů!

Dcera Marta a syn Karel se asi před

rokem rozhodli, že mamince k její-

mu životnímu jubileu připraví přesně

odváženou ukázku retrospektivy na

reprezentativní výstavě. Volba padla

na zámek ve Ctěnicích, který náleží

Muzeu hlavního města Prahy. Obří

podíl práce na konceptu výstavního

prostoru, katalogu včetně úpravy

fotografií i převozu děl odvedla její

dcera.

Marta Tabery: Nejstarší vystavené

věci jsou skoro půl století staré, nej-

novější jsou signovány vloni. Výstavu

jsme rok koncipovali s bratrem, ma-

minka takovou práci nikdy nedělala.

Zapojila se celá rodina, i bratrovy

dcery, mé neteře. Myslím, že rodinná

buňka musí fungovat v jakémkoliv

světě, i v tomhle dost brutálním za-

čátku století.

Marta Taberyová: Všechny roky,

které jsem prožila, mě podržely –

a drží mě – moje děti… I ve chvílích,

kdy jsem měla obrovské výkyvy

v osobním životě. Důvěra mých nej-

bližších je nejcennější devíza, kterou

cítím a prožívám. A pak, měla jsem

profesi, ke které jsem vždycky utíka-

la (a utíkám).

Jak jste vůbec dospěla kosobité-

mu výrazu svých zátiší, což byla

dlouho doména mužů? Avy jste

tvořila osobité still-life, závěs-

né keramické obrazy, jako žena.

Společný je jim pozitivní náboj…

Marta Taberyová: Jednou skutečně

napsal nějaký Francouz v recenzi, že

se našel konečně někdo, kdo vytváří

Obě jsou

nejsťastnější,

když mohou doma

tvořit vedle sebe –

dcera nahoře

a maminka dole,

ve svém ateliéru.