Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

Výkon,

rychlost, duše

Naše společnost je zaměřená

na výkon a majetek; v mnoha

oborech považují čtyřicátníka za

starého, chtějí mladé. Věty typu:

potřeboval/a bych, aby den měl

26 hodin; nezlob se, nemám čas;

někdy se domluvíme; odpověď

na otázku jak se máš? zní: rychle.

Všude se promítá rychlost a čas.

Měníme si jej i na letní, aby bylo

déle vidět a byli jsme ještě výkon-

nější. Odmala chodí děti do mnoha

kroužků, ve všední den nemají ani

chvíli pro sebe, procházka s rodiči

nebo večer strávený společně se

nekoná. O víkendech jsou plná

obchodní centra a dohání se vše, co

rodiče nestihli v týdnu.

Naše duše potřebuje zastave-

ní. Uvolnit je potřeba mysl i tělo,

ujasnit si myšlenky. Naši předkové

měli volnější zimy a dodržovali klid

v neděli odpoledne. Dopoledne do

kostela, odpoledne bez práce. Ta-

tínek mého muže, dnes již báječný

starý pán, měl vinohrad. U něj není

nikdy možné pracovat v neděli od-

poledne na zahrádce, protože v ne-

děli se nepracuje. Jednou mi řekl:

„Lii, nikdy jsme v neděli nepracovali

– a vždy se vše urodilo, nic jsme

nikdy nezmeškali.“ Jak hluboká je to

pravda.

Pokud se občas nezastavíme,

projeví se to v našem těle. Srdeční

infarkt, cévní příhoda mozková,

chronické stresy ničí naše zažívání,

spánek, přispívají ke vzniku nádorů

a samozřejmě se objevují psychické

až psychiatrické problémy.

Čas je vzácný a měli bychom se

naučit ho rozdělit mezi povinnosti

a rodinu nebo koníčky. Život není

jenom o práci; ano, pracovat je tře-

ba, ale zrovna tak je třeba si cíleně

udělat dostatek času na relaxaci

a regeneraci své duše.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

REFLEKTOR

Jsou tyto situace řešitelné výcho-

vou, příklady, léčením?

Pokud pomineme možnost nějaké

velké společenské proměny, která

nepochybně nastane, nevidím mož-

nost nějaké sociálně-inženýrské ope-

race, kterou bychom mohli naplá-

novat, pak můžeme třeba upozornit

na klíčový zdroj problémů – rodinu.

Tím nechci současné rodiče z niče-

ho obviňovat, prostě rodina funguje

v kontextu společnosti. Když pak hle-

dáme pomoc pro jednotlivce, vidíme,

že nejsnáze se řeší už první příznaky.

Tedy třeba – nevysvětlitelné uzavírá-

ní mladého člověka do sebe, zhoršení

prospěchu, první pokusy o požívání

drog. Ale s tím k odborníkovi nikdo

nejde. Velká chyba. I když většina do-

spívajících tyto situace zvládne a vy-

rovná se s nimi, není málo případů,

kdy bez odborné pomoci se stav po-

stupně zhoršuje až k vážnému, čas-

to celoživotnímu onemocnění. Právě

u dospívajících musíme řešení vždy

hledat s celou rodinou.

Přece jenom bych řekl, že stále čas-

těji vidíme kolem sebe lidi, kteří byli

dlouhá léta zdraví, úspěšní, ana-

jednou se propadají do hlubokých

propastí psychického onemocnění…

Duševní onemocnění může propuk-

nout v jakémkoli věku. V životě exis-

tuje hodně krizových momentů spo-

jených s velkým stresem. Rozvody,

rozchody, ztráta zaměstnání, dlou-

hodobé přetížení, a kapka stresu ke

kapce nakonec vytvoří obrovskou zá-

těž, takže v nějaké chvíli propuká ote-

vřená hluboká krize, která se projeví

duševním onemocněním. Ale projevit

se může i tělesným onemocněním,

které má skryté psychické příčiny.

Další důležitou skupinou jsou lidé,

kteří z aktivního života přecházejí do

stáří. Najednou je člověk konfronto-

ván s tím, že mnoho věcí, které v ži-

votě neudělal, už nestihne. Otevřený

prostor jeho života se uzavírá. A když

se ohlédne a zjistí, že jeho život vlast-

ně nebyl moc naplněný, že nemůže

z ničeho být zvlášť spokojený, může

najednou projít velkou duševní krizí.

Do jaké míry se na výskytu dušev-

ních onemocnění projevuje sou-

časná atmosféra plná tzv. osobních

úspěchů, fyzické krásy adokona-

losti, plná důrazu na materiální

hodnoty atzv. nevšední zážitky?

Jak už jsem říkal, každá doba má

specifické poruchy. Nedávno jsem

mluvil s jedním mladým mužem,

který se svěřoval, jak je pro něj vy-

čerpávající donekonečna hrát určitou

roli v zaměstnání, protože si nedovo-

lí projevit něco ze svého pravého já,

něco ze svých slabostí. Společenský

tlak na výkon, úspěch, zisk může

být kritický. Přitom si společnost

podstatně méně považuje skutečně

naplněného lidského života, a tak

vzniká prázdnota, s níž se setkává-

me opravdu často. Upozorňujeme na

to i současnou medicínu, která léčí

spíše symptomy. Přitom je důležité

a nenahraditelné pomoci nemocné-

mu najít dobrou náplň života.

Ale většinová společnost přece

nabízí náplň – zapoj se soutěže

onejvětší úspěch, zisk, oovládnutí

trhu! Založ si firmu aukaž to ostat-

ním! Kup si dům, pořiď si novou

partnerku!

Ano, a pak záleží na nás, jak se k to-

muto tlaku postavíme. Psycholog

nebo psychoterapeut není morální

soudce. Ale může nabídnout pomoc

v hledání cesty, která nepřináší jen

okázalá pozlátka materiálního svě-

ta, ale nachází také hlubší a cennější

hodnoty.



Kdo je Mgr. Petr Hudlička?

Klinický psycholog, psychoterapeut, supervizor. Pracuje ve

Fokusu Praha jako ředitel Centra Břevnov avedoucí denního

stacionářena Psychosomatické klinice vPraze. Sklienty

pracuje vindividuální iskupinové terapii, vpráci využívá také

prvků poetoterapie.

Kromě klinické praxe působí jako výcvikový terapeut

Pražského institutu PCA, lektor vkurzech vzdělávání

sociálních pracovníků alektor kurzu expresivních terapií na

FSS MU vBrně.

Lidé dnes k psychiatrovi,

psychologovi nebo psychoterapeutovi

přicházejí s jinými problémy

než před sto lety. Každá doba

má svá onemocnění.