Strana 19
19
čtyřicet v hodině? Dostanou „placá-
ka“ a ve zpětném zrcátku už jen sle-
dujete, jak si vyklepávají ruku a smějí
se, komu lépe sedla. Pokud zastavíte,
seběhne se i celá vesnice. Děti nemají
nejmenší zábrany, a obzvláště našeho
Babu doslova obklíčí, zvědavě nahlíží
dovnitř a jeden přes druhého huláka-
jí: „Helou Mister!“ Jestli jste kluk nebo
holka, je jim celkem jedno.
Se zájmem se lámanou angličti-
nou ptají, odkud jste, jak se vám líbí
Timor, a jedním dechem říkají, jak
by byli rádi, kdyby se svět dozvěděl
o jejich panenské zemi: krásně čisté
a prázdné pláže, žádné stánky se su-
venýry a milí lidé. Já jen doufám a Ti-
mořanům přeji, ať se o to nenechají
připravit. Zvláštní je, že místní ani
moc nepočítají s tím, že byste moh-
li být turisté. Téměř automaticky si
myslí, že tady pracujete pro nějakou
firmu nebo neziskovou organizaci.
Velké oblibě se zde těší fotbal.
Kamkoli jsme zavítali, viděli jsme
kluky hrající si s míčem. Český dres
jsem neviděl, ale když jsme zmíni-
li, odkud jsme, padalo jméno Pavla
Ned věda. Odrostlejší Timořané se ale
věnují docela jiné zábavě – kohoutím
zápasům. Dvacítka mužů kolem dře-
věné ohrady mává dolary a pokřikuje
směrem ke středu arény, kde zrovna
začíná kohoutí souboj. Postavit proti
sobě dva vybuzené kohouty s na-
broušenými ocelovými čepelemi při-
vázanými na zadním drápu a čekat,
který z nich trefí toho druhého dříve
a lépe, mně osobně jako velká zábava
nepřišlo. Každopádně pro Timor je to
charakteristický hazard, ve kterém se
mnohdy točí velké peníze.
POMOC MÍSTO VÝTAHU
Velký rozdíl mezi Austrálií a Timo-
rem je samozřejmě v bariérovosti.
Každý nájezd, každý výtah či jinak
upravený přístup zde ale nahrazuje
Při průjezdu
lávových polí
pod stále aktivní
sopkou Batur
jsem si byl jist,
že do Bangkoku
dojedeme. Právě
jsme totiž na
Měsíci!