Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 8

8

můžeš / číslo 9 - 2014

TÉMA: Integrace a inkluze ve školách

■ Inkluze je spíše filozofický a politický koncept.

■ České prostředí má silnou tradici speciálního školství.

■ Jiřímu Kantorovi se líbí možnost volby ze dvou cest.

Jiří KANTOR:

Totální

inkluze

není na

pořadu

dne

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Jaká je situace vinkluzivním vzdělávání

postižených vČesku?

Léta jsem pracoval vsociálních službách

aspeciálním školství, takže mé pohledy na

inkluzivní vzdělávání jsou touto zkušeností

ovlivněné. Inkluze je komplexní asložitý

fenomén, proto bychom se měli vyvarovat

zjednodušujících černobílých tvrzení. Je

to mezinárodní trend, který bude Českou

republiku ovlivňovat. Náš školský systém se

postupně transformuje apřibližuje se kin-

kluzi. Můžeme očekávat tendenci redukovat

počet speciálních škol apočty žáků vnich.

Na druhé straně si ale zachováváme stále

silný proud speciálního školství, což je při

srovnání se západními zeměmi patrné.

Myslím, že je dobře, že se neřadíme ke

státům stzv. totální inkluzí, sníž se lze

setkat např. vUSA nebo vItálii. Na globální

zrušení speciálních škol nemá náš vzděláva-

cí systém vsoučasné době kapacitu atotální

inkluze je diskutabilní izetického hlediska.

Přesto se takové snahy ahlasy objevují...

Některé legislativní kroky, které se unás

za poslední roky staly, např. pokus ozru-

šení praktických škol, vnímám jako žhavý

problém. Setkal se svelkou vlnou odporu

ze strany škol, rodičů ivysokoškolských

pedagogů. Důvodem byla samozřejmě

systémová nepřipravenost aznačná dávka

populismu. Osobně si myslím, že tento odpor

ukázal iněco dalšího, ato je postoj velké části

veřejnosti vůči inkluzi. Myslím tedy zejména

tu část, která je do vzdělávání žáků se speciál-

ními vzdělávacími potřebami zainteresovaná.

Ajaký je tedy ten postoj?

Řekl bych – ostražitý. Nejsme zrovna země

mířící ktotální inkluzi. Je tu velká vůle

zachovat dvojí proud. Myslím, že snahy

oradikální potlačení speciálního školství by

se setkaly svelkým odporem. Kromě toho, že

existuje řada věcných arelevantních argu-

mentů proti totální inkluzi, nesmíme opomi-

nout ani tradici amnožství lidí, pro které je

speciální školství každodenním chlebem.