Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 20

20

můžeš / číslo 9 - 2014

PŘÍBĚH KONTA BARIÉRY

střední škola vokolí není, atak musí Dita

volit ekonomický obor. Svá středoškolská

léta si ale nemůže vynachválit. Škola jí vy-

šla vstříc sindividuálním učebním plánem

iomezením výuky na šest hodin, protože

delší výuka je pro ni jen těžko zvladatelná

fyzicky.

Hlasovým pionýrem

Po střední škole plánovala Dita pokračovat

na škole vysoké, zajímá ji psychologie. Ale

maturita je pro ni tak vyčerpávající, že se

rozhodne dát si před dalším studiem malou

pauzu. Osud jí to však nabídl jinak. „Bylo

to dva dny po maturitě, ami přišla nabídka

práce. Takové štěstí jen tak někdo nemá,“

usmívá se sympatická mladá slečna zlomu,

který ji nakonec přesvědčil, aby ve školním

maratonu už nepokračovala. Nabídka dělat

lektorku pro ovládání počítače hlasem je

neodolatelná. Ostatně byla jediná, kdo měl

vté době spodobným systémem zkušenosti.

V16 letech totiž přestává Ditu poslou-

chat ilevá ruka, takže na počítači už nemů-

že pracovat běžným způsobem. Objevuje

tak programy pro hlasové ovládání, které

vyvíjí tým profesora Jana Nouzy zliberecké

univerzity, azapojuje se ido jejich vývoje.

„Sama jsem se snovým programem isys-

témem ovládání musela seznamovat, šlo

to ale nečekaně rychle. Spřednesem jsem

neměla od počátku problém, ikdyž se to

zdá divné – mluvit na počítač. Když vám ale

nefungují ruce ani nohy, zvyknete si stejně

mluvit na všechny okolo sebe, pokud něco

potřebujete. Apočítač pak vlastně ani není

žádná zvláštnost,“ vzpomíná Dita. Jen těžko

si přitom zdravý člověk dokáže představit,

co takové skutečně fungující hlasové ovlá-

dání znamená pro člověka plně odkázaného

na pomoc druhých. „Znovu jsem mohla mít

trochu soukromí, přes e-maily isociální sítě

komunikovat spřáteli bez toho, že by umě

někdo stál. Je to nesmírně osvobozující,“

chválí si nakonec.

Na liberecké univerzitě vznikají postupně

dva produkty: MyVoice aMyDictate. První

jmenovaný slouží kovládání kompletně

celého počítače, takže nahradí běžnou myš

aklávesnici. MyDictate je pak program pro

diktování po celých slovech, který pomůže

sepsat dokument nebo e-mail. Oba progra-

my využívá Dita každý den. Ajako lektorka

obecně prospěšné společnosti Polovina nebe

je vkurzech učí ovládat iostatní handica-

pované klienty, kteří buď nemohou ovládat

počítač běžným způsobem, nebo ho ovládají

pouze vomezené míře. Stává se dokonce

tváří projektu. Přestože vlastně patří mezi

pionýry vpráci stěmito programy, jiné as-

pekty školení pro ni byly překvapivé. „Mož-

ná to zní zvláštně, ale bylo to jedno zmých

prvních setkání slidmi snějakým postiže-

ním. Celý život jsem prožila mezi zdravými,

ateprve sprvním kurzem jsem si musela

spoustu věcí uvědomit. Jako zkušenost je

to knezaplacení,“ říká Dita. Kurzy mají

obrovský úspěch, za čtyři roky existence už

proškolily více než sto účastníků, amnohým

dokonce pomohly najít zaměstnání.

Bez postižení

Pro běžnou populaci poněkud překvapivý

vztah kpostižení samému je pro Ditin život

vlastně definující. Přesto, amožná právě

proto, že potřebuje neustálou pomoc dru-

hých, nežije vkomunitě handicapovaných,

asvé postižení tak vlastně odmalička ani

moc nevnímá. Rodný Náchod sice není příliš

bezbariérový, většinu svého volného času

ale tráví Dita srodiči nebo sbratrem ajeho

kamarády asvé dětství adospívání si velmi

chválí. Převládající pánská společnost je na

ní ostatně itrochu poznat, když vypráví, že

ráda sleduje sporty, především pak fotbal

ihokej, ato nejen vtelevizi. Kdo by navíc

na internetu četl její blog, dozví se také, že

byla několikrát na závodech Formule 1, jejíž

je velkou fanynkou. „Na závody mě bral

bratr, bylo to vždy dobrodružné. Spojovali

jsme to isvýlety po okolí, závody jsou ale

pochopitelně to hlavní. Anejvětší zážitek?

Jednou jsem se při procházce vdepu setkala

sFernandem Alonsem. Sice jemu konkrétně

tolik nefandím, ale itak to bylo nezapome-

nutelné,“ směje se Dita.

Za prací, kterou má po celé republice, se

dopravuje běžným kombíkem Škoda Octa-

via. Řídit sama pochopitelně nemůže, jezdí

jako spolujezdec. Díky tomu auto nepotře-

buje žádné zvláštní úpravy, například ruční

řízení nebo odsuvné dveře pro pohodlnější

nakládání vozíku. Žádné úpravy nemá Dita

ani vbytě na pražském Pankráci, kam se

nastěhovala před necelými třemi měsíci. Žije

zde sbratrem, přes den se oni stará osobní

asistentka. Přesun od rodičů za svobodou

asoukromím hlavního města byl spontánní

nápad. „Chtělo to změnu, baví mě tu být,

mám to tu blíž za kamarády, ataké zde

mohu navštěvovat mnoho akcí izajímavých

míst. Možností je tu ve srovnání sNáchodem

samozřejmě neporovnatelně víc. Nebylo to

ale jednoduché, ne každý můj nápad podpo-

řil askoro každý se bál nějakých katastrof,“

líčí Dita. Obavy se ale ukázaly jako zbytečné

apražského bydlení se Dita nedokáže na-

bažit. Soukromí asvoboda za to prý stojí,

ikdyž se náklady na osobní asistenci šplhají

čím dál výš. „Rodičů si velmi vážím amůj

krok odejít do Prahy může být třeba vnímán

ijako nevděčnost. Ale když na to pohlédne-

me izdruhé strany, moje maminka se omě

celý život jen starala, ateď jí zase já chci dát

šanci, aby se iona mohla sama realizovat,“

uzavírá vděčně Dita. 

Za prací, kterou má po celé republice,

se dopravuje běžným kombíkem

Škoda Octavia. Řídit sama pochopitelně

nemůže, jezdí jako spolujezdec.

KURZY OVLÁDÁNÍ POČÍTAČE HLASEM, které Dita vede, už pomohly několika lidem najít zaměstnání.

�