Strana 21
můžeš / číslo 9 - 2014
Text: JIŘÍ FRYJE
Foto: JAN ŠILPOCH
P
roč vlastně celý život neumím
trčet na jednom místě? Aproč
mě baví každodenní aktivity?
Možná proto, že jsem už od mládí
žil mezi auty. Ať už jako technik,
řidič, vedoucí provozu, učitel vautoško-
le, vždy jsem byl vpohybu, vždy jsem
poznával nové lidi, vždy záleželo na tom,
jak se umím domluvit sokolím, jak najdu
shodu isneznámými lidmi… Když se mi
rozpadla rodina azačal jsem žít sám (to
už jsem nebyl nejmladší), uvědomil jsem
si, že člověku může být dobře, jen pokud
má ve svém životě pořádek – ten nej-
obyčejnější kolem sebe, tedy vbytě,iten
neviditelný vkontaktech. Jsem zkrátka
zastánce čistých košil, čistých aut ičistých
vztahů…
Takže dneska se bavím iživím skvělou
prací – doprovázím velké skupiny cizinců,
kteří si do naší země přijeli protáhnout
těla na kolech. Anejde jen ovyjížďky
parkem. Běžná trasa je Praha–Vídeň, Pra-
ha–Drážďany, Praha–Salcburk apodobně.
Mám mikrobus svlekem, naložím vše, co
je potřebné, nastuduji trasu třeba ivčetně
restaurací avinných sklípků – ajedeme…
Zdaleka nejsem ve výpravě nejstarší.
Samozřejmě jsem musel zvládnout zákla-
dy angličtiny, protože na takových cestách
se musíte ovšem domluvit asituace bývají
ihodně nečekané. Tak jsem poznal už
hodně optimistických Kanaďanů, Aus-
tralanů, Finů ajiných národností, kteří
si vezmou kola adobrou náladu avyrazí
do neznámé země sdůvěrou, nadšením
achutí poznat jiné lidi, jiné zvyky, jinou
kulturu. Jsou zvyklí odpovídat za svůj
život sami, nenadávají na poměry, na
děti, na politiku… Prostě jsou ive stáří
sami sebou. Když se zamračí, tak nejspíš
na sebe, na svou chybu. To je pak doslova
lázeň, prožít snimi pár dní, třeba iněco
oslavit adozvědět se ojejich každoden-
ním životě.
Jistě chápete, že nejde omilionáře.
Atěch šedesát osmdesát kilometrů na
kole, které každý den iza škaredého
počasí zvládnou, není žádné pohodlíčko.
Jenomže oni překrásně umějí najít úžasný
zážitek zpohledu na krajinu, ze starého
stromu ucesty, zhistorického domu na
návsi. Ataké samozřejmě zdobrého,
ale obyčejného jídla, zmoravského vína
ačeského piva. Umějí se radovat, někdy
společně cosi oslavíme, ajá pak dostávám
překrásné dopisy zcelého světa avidím,
že na naši zemi budou dobře vzpomínat.
Takže takhle žiju, akdyž je čas, vyrazím
na chalupu, přes týden na tenis, dokonce
ještě hraji závodně ping-pong. Přitom
se musím postarat osvou domácnost
aněkdy ipomoci kamarádům. Asamoty
se nebojím, někdy je moc příjemná; člověk
si může vhlavě všechno srovnat, udělat
pořádek kolem sebe apřipravit se na další
setkání. Ajestli opravdu chcete, mohu
říci svůj recept, ale nikomu nic nenutím:
Slušnost vůči ostatním, pokora, optimis-
mus, vyhýbat se hlupákům. Nehltat celý
den hory informací, hlavně ne zbulváru.
Zbavit se nadbytečných krámů, vyházet
všechno haraburdí, které život přinesl.
Věnovat hodně času osobní hygieně,
čistotě apěknému vzhledu. Udržovat se
vdobré fyzické kondici, když už televize,
tak nejlépe cestopisy aživotopisné filmy,
případně sportovní pořady. Nemračit se
na svět, on se nebude mračit na vás.
Aktomu všemu nepotřebujete ani
miliardy, ani dědictví po bohatém strýč-
kovi.
Zaznamenal: zj
Na pěkné dny
není nikdy pozdě
ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ
21
■ Nastávající sedmdesátník o životě vpohybu.
■ Jindřich Fryje tvrdí, že bez práce není radost.
■ Recepty na příjemné stáří.
SENSEN
AKTIVNÍ SENIOR
má jeden nedostatek – málo šedin.
KOLO NEOPUSTÍ,
ať je počasí jakékoli.
Co je projekt SENSEN
Rozsáhlý program Nadace Charty pro
seniory. Nyní sdružuje na klubů vcelé
republice. Soustřeďuje se naaktivní,
samostatné aangažované spoluobčany,
kteří ivpokročilejším věku chtějí být
subjektem svého života, nikoli objektem
péče jiných.
Více nawww.sensen.cz
info