Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

můžeš / číslo 9 - 2014

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Národ

Komenského

Jan Ámos Komenský byl člověk, který se

vymkl své době. Dnešním jazykem bychom

řekli, že jeho know-how bylo zcela nad rá-

mec znalostí amožností doby. Svými díly

knám hovoří přes staletí času idnes.

Ano, jednoznačně zastávám názor, že každý

má právo na vzdělání aje třeba, aby každý

dosáhl maxima znalostí, které je schopen

získat. Studium – na všech stupních – nám

rozšiřuje obzory, seznamuje nás snovými

věcmi, novými pohledy, měli bychom se

učit celý život všichni, nejen ti, kteří to mají

vpopisu práce (pedagogové, lékaři…). Díky

našim znalostem avědomostem jsme schop-

ni si udělat názor, jsme méně manipulova-

telní, máme možnost jít (nebo jet) aktivně

za nějakým cílem, získáváme nástroje

ktomu, abychom prožili vlastní život podle

svých představ, naplnili arozvinuli všechny

schopnosti, které nám byly dány.

Je třeba, aby vzdělávací instituce objevila

vkaždém žákovi jeho schopnosti. Učení

astudium je intenzivní práce ateprve

vytrvalost nese své ovoce. Fotbalovou či

hokejovou terminologií řečeno – je třeba

mít tah na bránu. Zůstanu-li usportovní

terminologie, ne každý má schopnosti

na to, aby hrál první ligu, nebo dokonce

mistrovství světa. Ale musí mít možnost

vůbec hrát adostat se na takovou úroveň,

které je schopen.

Na straně druhé není možné si klást ne-

reálné cíle; je třeba přijmout své možnosti.

Například člověk smobilitou na vozíku

se může, má-li ktomu kapacity, vyučit

či vystudovat jakýkoliv obor, ikdyž jsou

určité typy práce, které prostě dělat ne-

může. Mám kolegu lékaře, který již jako

student měl veliký problém se sluchem

anosil naslouchadlo. Velmi jej oslovilo

vnitřní lékařství, ale nemohl je dělat,

protože internista musí poslouchat ozvy

srdeční, plíce, atedy musí mít vpořádku

sluch. Svoji situaci přijal – aexcelentně se

uplatnil vjiném oboru medicíny.

Znám mnoho lidí po úrazu páteře amíchy

svelmi těžkým postižením, kteří dokončili

své vzdělání již navozíku, někteří ivystu-

dovali vysokou školu, aaktivně se zapojili

dopracovního procesu. Vzahraničí je

běžné, že lidé sdisabilitou studují nebo

nějakou formou pracují (itřeba part-time

nebo na chráněném pracovišti). Mělo by

být naším cílem, aby se každý podle svých

možností aschopností mohl zapojit do

společnosti ipracovně abýt jejím plně

integrovaným členem.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK

Lii Vašíčkové

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH

J

menuje se to spastická kvadruparéza

aobě tato slova jsou hrozná. Celoživotní

postižení horních idolních končetin je

jednou zforem dětské mozkové obrny.

Příčiny? Různé, vpřípadě Adélky Pa-

česové předčasný porod. Trvalý pobyt na

vozíku, nezbytná celodenní péče rodičů či

asistenta, velmi zúžené možnosti uplatnění

ve světě, který uznává jen výkony, výkony,

výkony.

Když má ale taková dívka štěstí na skvělé

rodiče, skulinky, kterými prosvítají paprsky

naděje na trochu samostatný život, se obje-

ví. Atak Adélka studuje. VKolíně ji přijali

na Odbornou střední školu podnikatelskou.

Takže má její maminka Marcela radost?

Je upřímná: „ Dcera studuje ekonomii

acestovní ruch. Učí se velmi dobře, mohu

ji dokonce provázet ve funkci asistentky.

Aškola je vstřícná, upravila rozvrh, aby její

třída mohla být vbezbariérové části. Stejně

důležitý je ivztah jejích spolužáků, berou

naši Adélu jako normálního kamaráda

avždycky pomůžou. Ale jiné souvislosti jsou

kpláči….“

Tvrdá čísla

Každý den vyjíždí studentka smatkou au-

tomobilem na třicet sedm kilometrů cestu

■ Případ nikoli mimořádný.

■ Postižená studentka si musí školu platit.

■ Kde je rovnost občanů?

Každý rok

trnu...

MAMINKA STUDENTKY ADÉLY sice unaveně nevypadá, ale...

�