Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 16

můžeš / číslo 9 - 2014

16

TÉMA: Integrace a inkluze ve školách

Pro ty, kdo ozdejším úspěšném prosazení

inkluze pochybují, má Klára Laurenčíková

povzbudivou informaci. „Vzahraničí si pro-

šli podobnou cestou jako my. Uklidňují nás,

že tam probíhaly stejně bouřlivé debaty. Vě-

řím, že česká společnost není méně tolerant-

ní. My prostě jen začali později.“ Navíc nám

zahraniční odborníci pomáhají množstvím

příkladů dobré praxe, kvalitními metodický-

mi materiály aužitečnými daty. Videálním

případě bychom se také mohli poučit zjejich

dřívějších chyb. Ity jsou přirozenou součástí

hledání nových cest.

Brzy podchycený problém

Inkluze je podmíněna dobrým školským

systémem. Základ úspěchu tkví už vdostup-

né včasné akvalitní přípravě pro všechny

předškoláky. „Udětí surčitým handicapem

nebo zkulturně či jazykově odlišného pro-

středí je nezbytný brzký start apedagogiza-

ce rodinného prostředí. Děti pak přicházejí

do první třídy lépe připravené. Neprobíhá-li

zápis pouze formálně, ale naopak je při něm

skutečně mapován potenciál každého žáka

ajeho specifické potřeby, máme reálnou

šanci, že se učitel na přijetí jednotlivých

žáků zvládne včas opravdu dobře připravit.

Jen lehká pomoc na začátku může předejít

velkým potížím vbudoucnu,“ vysvětluje

Klára Laurenčíková. Adodává: „VBritánii,

Nizozemsku ive Skandinávii si problémů

udětí všímají daleko dřív. Třeba už ve třech

letech. Když je to potřeba, odborník začne

docházet přímo do rodiny. Vhlavním prou-

du vzdělávání se tak udrží mnohem víc dětí,

které by jinak později odešly do speciální

školy.“

Změna sytému přitom musí začít už na

pedagogických fakultách avpedagogicko-

-psychologických poradnách. Vrozvinutých

zemích jdou do školství daleko větší finanč-

ní prostředky. „Ty samozřejmě samy osobě

nic nevyřeší, ale pokud se vhodně investují

do lidských zdrojů, efekt se projeví. Pedago-

gové si již na fakultách osvojují pestřejší šká-

lu metod, které pak dokáží vhodně obmě-

ňovat podle specifických potřeb svých žáků.

Lépe si tak poradí surčitými odchylkami od

obvyklých norem. Také hodnocení se opírá

spíše oprůběžné monitorování individuál-

ního pokroku každého jednice, atím se opět

vracíme ktématu dobrého poznání dítěte

hned na začátku. Jen tak můžete zhodnotit,

jakou urazilo cestu, jestli zvolený přístup

funguje nebo je třeba hledat jinou formu

podpory,“ říká Klára Laurenčíková. Za efek-

tivní nástroj zvyšování kvality práce peda-

gogů přitom považuje také školní supervize

amentoring. Důležitá je rovněž cílená péče

opozitivní klima školy ajejí zapojení do širší

sítě služeb.

Škola by neměla být na potíže sama.

Měla by se opírat oodborníky zřad sociál-

ních pracovníků, školských poradenských

pracovníků, ale třeba ipediatrů aodborníků

na zátěžové situace rodin. „Vtéto oblasti

máme bohužel ještě stále velké rezervy.

Vněkterých regionech velmi chybí služby

jako terénní sociální práce, rodinná asis-

tence, respitní péče, tranzitní programy či

chráněná bydlení. Takový stav pak vpraxi

značně komplikuje naplňování toho, co

deklaruje školský zákon – právo na kvalitní

vzdělávání pro každého žáka vjeho spádové

škole,“ upozorňuje Klára Laurenčíková.

Politická (ne)stabilita

Síť podpůrných komunitních služeb na

řadě míst vzahraničí již dobře funguje,

zatímco unás jsou školy často víceméně

izolované jednotky, které jsou na řešení

�

Kdo je Klára Laurenčíková

Zabývá se tematikou lidských práv,

interkulturního vzdělávání asociální politiky.

Vystudovala magisterský obor speciální

pedagogiky na Pedagogické fakultě

Univerzity Karlovy vPraze, kde momentálně

působí jako doktorandka. Je předsedkyní

České odborné společnosti pro inkluzivní

vzdělávání.

Mezi roky – pracovala vJedličkově

ústavu aškolách, vletech –

působila vorganizaci Charita. Od září 

pracovala na ministerstvu práce asociálních

věcí na odboru rodinné politiky. Po čase se

zde stala vedoucí oddělení sociálně právní

ochrany dětí. Vlednu  byla jmenována

náměstkyní ministra školství, řídila skupinu

pro sociální programy ve školství.

info

řady problémů samy. Ato je samozřejmě

chyba, protože vinkluzi jde především

opropojování.

„Inkluze samozřejmě není otom, že teď

hned násilně umístíte všechny děti srůzný-

mi handicapy do běžných škol anecháte je

tam bez patřičné podpory. Smyslem je vy-

tvářet co nejširší škálu dobře připravených

prostředí, aby si děti arodiče mohli opravdu

svobodně zvolit, zda chtějí vzdělávání ve

spádové škole za rohem nebo zda chtějí vy-

užít služeb speciální školy,“ zdůrazňuje Klá-

ra Laurenčíková. Vrealitě České republiky

nastávají situace, kdy volba padne na speci-

ální školu jen proto, že rodina nemá ve svém

okolí jinou kvalitní alternativu. Vněkterých

zemích už jsou na tom mnohem lépe. Itam

samozřejmě existují speciální školy, ale žáci

do nich chodí proto, že chtějí, nikoliv proto,

že jim nic jiného nezbývá.

„Situace vČeské republice není jednodu-

chá pro nikoho. Ředitelé aučitelé by oprav-

du potřebovali větší podporu od svých zřizo-

vatelů isamotného ministerstva školství, ať

už odbornou či finanční. Reformy apokrok

voblasti rozvoje inkluzivního vzdělávání

unás brzdí vysoká politická nestabilita,“

míní Klára Laurenčíková. Podle ní se každou

chvíli mění vedení ministerstva školství

ipolitická reprezentace na krajské amístní

úrovni. Není tudíž prostor pro dlouhodobou

odbornou koncepční práci. Rozpočtové prio-

rity vlád stojí na jiných hodnotách. „Bude

skvělé, až politici iširší veřejnost začnou

rozmanitost společnosti vnímat jako pozitiv-

ní přirozenou součást našich životů abudou

připraveni jít inkluzi aktivně naproti,“ doufá

Klára Laurenčíková.



NĚKTERÉ ODBORNÉ OTÁZKY

je třeba prosadit politicky,

Klára je aktivní i v této oblasti.

Inkluze samozřejmě není otom,

že teď hned násilně umístíte všechny děti

srůznými handicapy do běžných škol

anecháte je tam bez patřičné podpory.