Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 23

23

můžeš / číslo 9 - 2014

Konto Bariéry připravuje . aukční salon výtvarníků.

Aukce proběhne v. prosince  vpražském Veletržním paláci

avýtěžek půjde napodporu vzdělávání studentů se zdravotním postižením.

Katalog starších uměleckých děl, která lze ještě koupit, nawww.kontobariery.cz

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

Nejsem žádný outdoorový nadšenec.

Zelenou na mých kresbách

nenajdete často.

Měli bychom si tedy všichni koupit bicí

jako terapii do dnešní doby?

Nebo něco jiného, učeho se uvolníte. Ne-

jsem sbicími ale jediný. Moje přítelkyně

dělala rozhovor sÁndorem Šándorem, aten

jí mimo jiné řekl, že si koupil dvoje bicí: jed-

ny domů adruhé na chalupu. Že se za nimi

skvěle odreaguje.

Hudba byla adodnes je vaším koníčkem,

ale jak to bylo svýtvarnem? Živilo vás

od začátku?

Vůbec ne. Vystudoval jsem VŠE aposlední

dva roky na škole jsem si přivydělával jako

pomocná vědecká síla ujednoho vědce,

který se zabýval tehdy dost populární dis-

ciplínou: futurologií neboli prognostikou.

Jednou se mě zeptal, kam chci po škole

směřovat, ajá mu odpověděl, že chodím

hlavně na jazz ana výstavy aže jsem otom

ještě moc nepřemýšlel.

Nabídl mi místo vnově zřizovaném

prognostickém oddělení Ústavu pro filozofii

asociologii Čs. akademie věd. Nejdřív mě to

bavilo, když ale začalo politicky přituhovat,

přemýšlel jsem, jak utéct. Po osmi letech ve

vědeckém ústavu jsem roku 1979 prchl na

volnou nohu.

Byl to tvrdý přechod?

To teprve začal cvrkot. Začal jsem ještě pil-

něji kreslit aobesílat všechny možné zahra-

niční festivaly. Ajak jsem byl nažhavený, tak

jsem vroce 1981 vyhrál ceny hned na čty-

řech festivalech. Ato mi hodně pomohlo.

Kolegové si mě začali všímat, učili mě tech-

nické věci kolem grafiky, přicházely nabídky

ke spolupráci snakladatelstvími agaleriemi.

Jak se vaše dílo dostalo do Aukčního

salonu Konta Bariéry?

Paní Jirků mě už před léty vyzvala, abych

věnoval do aukce grafiku, ajá to sradostí

udělal. Asještě větší radostí jsem kvitoval,

že se vydražila za slušné peníze. Od té doby

se účastním všech dražeb Konta Bariéry. Ve-

dle toho přispívám do dražeb dalším asi pěti

nadacím. Na některé znich osobně chodím,

zajímá mě, jak lidé reagují. Je to zajímavý

sociologický průzkum.

Co vás inspiruje dnes?

Je to asi něco mezi absurditou apoezií. Ne-

mám rád tvrdé fóry nebo moc černý humor.

Spíš mě baví poeticky sjednocovat zdánlivě

nesourodé prvky. Občas do grafiky dávám

inějaký název nebo slovo, které ji nějak umoc-

ní. Inspiruje mě imůj oblíbený jazz. Avíno.

Červené víno, to je navíc pěkná barva, hezky

se kombinuje spleťovou. Dává to pěkný akord

(směje se). Zmého díla plyne ito, že nejsem

žádný outdoorový nadšenec, že bych někde

lezl po skalách nebo podobně. Takže umě

skoro nenajdete zelenou barvu. 

Delší verze rozhovoru na www.muzes.cz

Kdo je Jiří Slíva

Český výtvarník, básník a hudebník.

Věnuje se kreslenému humoru, grafice,

knižní ilustraci a poezii.

Ilustroval přes  knih, vydal  knížek

kresleného humoru u nás i vzahraničí.

Má za sebou přes stovku výstav u nás

i např. v Káhiře, Tel Avivu, New Yorku,

Paříži, Moskvě a vTokiu.

info

VELKOU VÝZVOU bylo pro Jiřího Slívu ilustrování

publikace s informacemi pro vozíčkáře, kterou letos

vydává Spinální jednotka nemocnice v Motole.