Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 35

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 9 - 2013

35

Obě sestry se baví stejnými věcmi jako

ostatní děti. Bára ráda plave nebo jezdí na

kole. Verča si oblíbila lezeckou stěnu, ko-

lečkové brusle ataké plavání. Ve vodě však

musejí odložit svá naslouchátka, takže vté

chvíli přestávají slyšet. „Přitom na sebe stále

mluví, jako kdyby jim ani nedošlo, že ta

druhá neslyší. Musíme jim to připomínat,“

usmívá se tatínek Petr. Dokáží ovšem také

částečně odezírat.

Hlava vkovové nádobě

Určitě je lepší, když je zvuk zimplantá-

tu doprovozen obrazem mluvící osoby.

Mimochodem slyšený zvuk je prý podobný,

jako když strčíte hlavu do kovové nádoby.

„Někdy je holky potřeba upozornit, že na

ně mluvíme. Jakmile se knám otočí adáva-

jí pozor, rozumějí nám,“ popisuje maminka

Hana. Přes všechny velké pokroky aúspě-

chy nastávají situace, kdy se handicap pro-

jeví. „Uobou děvčat jsme stáli ointegraci

mezi zdravé vrstevníky. Chceme, aby žily

co nejnormálněji. Předpokládáme, že je to

potáhne květším výkonům. To se potvrzu-

je, ale nastanou chvíle, kdy si uvědomíte,

že přece jen není všechno stoprocentní,“

říká Petr amanželka Hana ho doplňuje:

„Veronika třeba seděla sama vautobuse,

když jeli na školní výlet. Vhlučném pro-

středí hůř slyší, což spolužáci vědí anechce

se jim složitě komunikovat. Ne vždy berou

ohled. Ikdyž už se umí ozvat, stále ji to

podle nás trápí.“ Mezi spolužačkami ale

kamarádky má. Jedna znich je přitom na

vozíku. Na vztazích snimi hodně lpí.

Další příhoda se odehrála ve škole

uautomatu na pití. KVeronice aspolužačce

přistoupila starší dívka. Na slyšící kamarád-

ce si vymohla kartu pro placení. Vpodstatě

šlo okrádež, ale Veronika si vyložila situaci

jako přátelskou výpomoc. Myslela si, že mají

novou kamarádku. Až později jí vysvětlili,

co se stalo. „Pochopitelně máme občas

obudoucnost holek strach, ale děláme

všechno podle svého nejlepšího svědomí.

Určitě nastanou další situace, se kterými se

budou muset srovnávat,“ říká jejich tatínek

amaminka dodává: „Zatím jsou to děti,

uvidíme, jaký bude čas dospívání.“ Občasné

pochybnosti rodičů jsou pochopitelné ajen

svědčí osnaze udělat pro dcery to nejlepší.

Stím souvisí ivztah ke Kontu BARIÉRY.

Manželé Barošovi jsou skromní lidé, kteří

nechtějí druhé onic žádat. Ukázalo se však,

že především Veronice velmi pomáhá tzv.

zesilovací FM systém. Především při posle-

chu audionahrávek apři hodinách českého

aanglického jazyka. Jeho pořízení je však

nákladné. Proto se na radu zFederace

rodičů apřátel sluchově postižených obrátili

sžádostí ofinanční výpomoc právě na Konto

BARIÉRY. „Velmi si vážíme jeho vstřícnosti

avýše přislíbené částky, ikdyž nám nakonec

zařízení poskytne úřad práce. Když jsem se

zmínil kolegům vpráci, říkali že ,Bariérám‘

přispívají amají radost, že vidí, jak pomáhají.

Děkujeme za to imy,“ uzavírá Petr Baroš.



Obě sestry se baví stejnými věcmi jako ostatní děti.

Bára ráda plave nebo jezdí na kole. Verča si oblíbila

lezeckou stěnu, kolečkové brusle a také plavání.

MEZI OSTATNÍ DĚTI ve školce Bára zapadne bez problémů.

PANÍ BAROŠOVÁ

vždy měla radost

ze sebemenšího

pokroku svých dcer.

VERONIKA

běžnou ZŠ zvládá

dobře, i když někdy

nastávají situace,

kde se sluchový

handicap projeví.