Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 10

10

můžeš / číslo 9 - 2013

TÉMA: Neslyšící

■ Největší šancí neslyšících dětí jsou rodiče.

■ Rozhodnutí i jeho letité důsledky už napravit nelze.

■ Mateřství jako nekonečná práce.

Text: ZDENĚK JIRKŮ

Foto: JAN ŠILPOCH, MARTINA EGERSDORF

K

ateřina je půvabná, samostatná

a– měřeno dnešními parametry

– úspěšná žena. Dvě děti, skvělý

manžel, dům na okraji Prahy,

dobré zaměstnání, zkrátka skoro

čítankový příklad. Před sedmnácti lety se

jí narodil syn Kuba. Zporodnice odcházela

šťastná, dítě bylo vpořádku aona se těšila,

jak postupně zvládne mateřství idokončení

vysoké školy, protože kdiplomu už scházelo

málo. Ajejí vysněný obor – knihovnictví

astaré tisky – nabízel zajímavou práci na

celý život. Všechno bylo vpořádku…

„Absolvovali jsme všechna obvyklá vyšet-

ření, včetně sluchových. Sestřička si stoupla

za závěs, zacinkala nějakou hračkou, Kuba

se otočil… Ajá jsem najednou byla hysteric-

ká matka. Protože se nám zdálo, že občas na

zvuk reaguje ajindy ne. Ale začal broukat

slabiky a– to jsme ještě ani netušili – skoro

úplná ztráta sluchu způsobila obrovský vý-

voj periferního vidění, takže otáčel hlavičku

nikoli za zvukem, ale za pohybem…“

Není postižený,

jenom neslyší

Konečná diagnóza

Manželova cesta za prací vedla do Prahy

aKatka se synem se tak dostali do péče na

specializované oddělení motolské nemocni-

ce. Malý klouček se přece jenom projevoval

trochu zvláštně – vhluboké noci se vypravil

do kuchyně, vyndal si hrnce adocela rázně

bušil pokličkami…

Až později udivení rodiče pochopili, že zby-

tečky sluchu vněm vyvolávaly touhu opakovat

zážitek, který mu přinesla maminčina mani-

pulace při vaření. Hledal zvuk, jakýkoli zvuk.

VMotole se odpověď na pochybnosti našla za

dvě hodiny. Nejrůznější testy ukázaly jasnou

odpověď: ztráta sluchu je skoro úplná.

Za vteřinu si Katka vhlavně zpětně

promítla film svého těhotenství. Zarděnky

na začátku čtvrtého měsíce, váhání lékařů

nad případnou interrupcí, hrozby imunolo-

ga rozsáhlým poškozením plodu, rozumný

výklad ostravského genetika, jen pár dnů

na rozhodnutí… Ataké svou vlastní jistotu:

žádný potrat, vyrovnám se stím! Bylo naiv-

ní, bláznivé, neodpovědné?

Teď věděla, že ne, teď věděla, že její krás-

ný syn není postižený, jen prostě neslyší.

„Našla jsem obrovskou podporu ulékaře,

zejména udoktora Všetičky. Pochopili jsme,

že tehdejší nejmodernější řešení, kochleární

implantát, sice okamžitě zajistí jakýsi slu-

chový efekt, ale tam, kde jsou zbytky sluchu,

Kuba docela normálně

komunikuje, studuje na

gymnáziu, na špičkové

úrovni hraje florbal.

Zvládli jsme to. Tři

slova, dnes už obyčejná,

klidná a bezbolestná.

FLORBAL je (zatím) jeho největší láska.

A také cesta k uznání mezi zdravými.