Strana 16
16
můžeš / číslo 9 - 2013
TÉMA: Neslyšící
„Obecně platí, že islyšící starší lidé často
podepíší smlouvu iproto, aby už měli od
obchodníků pokoj. Tady bylo strašné, když
klient přinesl spolu snovou smlouvou ipapír,
který tam oba obchodníci zanechali – psali na
něj otázky, jako kde máte schované vyúč-
tování, kolik platíte za elektřinu nyní, naše
společnost má nižší ceny apodobně. Zástupci
neustále požadovali doklady. Představila
jsem si, jak osmdesátiletý klient před nimi
něco hledá vbytě. Jim muselo být jasné, že
neslyší, nerozumí azcela jistě ani oni kliento-
vi nerozuměli. Jejich cílem nebylo nabídnout
levnější službu, ale jen uzavřít smlouvu.“
Za předčasné ukončení starého kontraktu
napočítala společnost klientovi vseniorském
věku mnohatisícové penále. „Na taková usta-
novení často nejsou upozorněni ani slyšící.
Podomní obchodníci vás nečekaně osloví,
vlezou do bytu, neupozorní na sankce při
vypovězení nové smlouvy. Neslyšící včeském
textu rozumí jednotlivým slovům, ale celý ob-
Martin Novák zdůrazňuje, že ani texty
vnovinách, na internetu či vtelevizi nejsou
pro neslyšící se znakovým jazykem snadné.
„Číst článek je pro mě náročné, telefonovat
nemohu, odezírání je nepřesné astejně ne
všemu rozumím.“ Podle něho se neslyšící
většinou vyhýbají vyhledávání písemných
informací. Martin Novák upozorňuje, že
neslyšící musí při komunikaci se slyšícím
věnovat hodně energie apřemýšlení, co dru-
há strana řekla, než aby přemýšlel osmyslu
vyřčených vět. „Mozek si musí doplnit slova,
která jsme nemohli odezírat.“
Odborníci odhadují, že při odezírání
člověk pochopí třicet až čtyřicet procent
informací, ale náhodně. Takže při jednáních
openěžních záležitostech mohou uniknout
právě nejdůležitější momenty. To je vpří-
padě financí pro neslyšící největší kámen
úrazu, ikdyž je vše vpísemné formě.
„Vbance vám něco předloží na papíře,
ale vy nemusíte chápat, oco jde. Lidé se čas-
to stydí přiznat, že nerozumějí, většinou ani
nevědí, na co se ptát. Jaké jsou úroky, jaké
jsou skutečné náklady na půjčku apodob-
ně,“ přidává zkušenosti František Šmolík.
Více na www.muzes.cz
Česká spořitelna:
Pochopení je víc
než dokonalá technika
Petr Bobysud zČeské spořitelny uvádí, že
jeho společnost po letech změnila strategii
přístupu klidem shandicapem. „Týká se
to přirozeně nejen vozíčkářů, ale také
nevidomých a pochopitelně i neslyšících.
Zjistili jsme, že efekt nejmodernějších
technických zařízení, jako jsou nejrůznější
naváděcí systémy, indukční zvukové smyčky
a podobné záležitosti, nemají vždy sohledem
na vysokou finanční náročnost odpovídající
efekt. Rozhodli jsme se momentálně
více investovat do školení zaměstnanců
vpřístupu ke klientům shandicapem.“
Letos prošlo prvních zaměstnanců
poboček, kteří přicházejí do bezprostředního
kontaktu se zákazníky spořitelny, školením,
které pomohlo organizovat Konto BARIÉRY
a Český červený kříž. „Máme za to, že je
užitečné, když se pracovníci přepážek dozvědí
více o problémech nevidomých, vozíčkářů
nebo neslyšících, když pochopí, že tito lidé
mají fyzické omezení, že potřebují více času,
jiný způsob objasnění problémů. Zkrátka když
se na svět podívají jejich očima.“
Vdalší etapě by mělo proškolováním projít
dalších zhruba čtyři sta zaměstnanců České
spořitelny, kteří by měli znát a chápat více
než ostatní, jak to i ve světě ticha funguje
zdruhé strany.
info
sah svou gramatikou astrukturou věty je pro
ně již nesrozumitelný. Leckdy není neslyší-
cím jasné, jestli jim vdopise firmy sdělují, že
mají přeplatek, nebo nedoplatek,“ přibližuje
problémy Monika Boháčková.
Firma, jejíž zástupci sneslyšícím kli-
entem smlouvu uzavřeli, naštěstí uznala
neetičnost jejich jednání. Smlouva byla
zrušena, klient nemusel nakonec platit ani
vysoké penále.
Zneužití? Těžko prokazatelné…
Ne vše končí dobře. František Šmolík, soci-
ální pracovník zČeské unie neslyšících, sám
se zbytky sluchu, se problematice věnuje
mnoho let. Podle jeho názoru ipodle mínění
předsedy pražského sdružení ČUN Martina
Nováka finanční společnosti ne vždy hledí
na situaci klientů. „Zažil jsem případ neslyší-
cího pána, bylo mu šedesát devět let, zdědil
nějaké peníze abanka mu vnutila penzijní
připojištění na pět let. Vjeho případě zcela
zbytečné, ale úředník si odškrtl kolonku
splněno. Smlouva přináší bankám apojiš-
ťovnám hodně peněz, ti, kteří je prodávají,
nepřemýšlejí, jestli klient produkt potřebuje
nebo ne,“ říká František Šmolík.
Zneužívají někteří obchodníci sfinanční-
mi produkty či jinými finančními záležitost-
mi handicapu neslyšících? František Šmolík
je přesvědčen, že ano, byť veřejně se ktomu
nikdo nepřizná.
Ion se setkal spodvodným jednáním, na
které neslyšící doplatil akdy druhá strana
musela jeho zdravotního postižení využít.
Pán se chtěl zbavit rodinného domku apřijal
nabídku agentury na výměnu za byt. Až po
delší době se ukázalo, že byt nebyl vosob-
ním vlastnictví, ale družstevní.
Neslyšící se stydí za neznalosti
„Jako neslyšící nemohu poslouchat rá-
dio. Neslyším, co si opřípadech podvodů
anevýhodných půjček povídají lidé na ulici,
vMHD, vtom jsme proti slyšícím vnevýho-
dě.“ Iinformace typu „jedna paní povídala“
při své nepřesnosti mohou nám slyšícím po-
máhat vorientaci ve složitém světě financí,
neslyšícím ale scházejí.
JITKA VRCHOTOVÁ:
K důležitému jednání by si neslyšící měl
vzít tlumočníka, těch je ale strašně málo.
V ČESKÉ SPOŘITELNĚ
pořádají školení přibližující svět
a myšlení lidí s handicapem, tedy i neslyšících.