Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 34

34

můžeš / číslo 9 - 2013

20 LET KONTA BARIÉRY

Text: RADEK MUSÍLEK

Foto: JAN ŠILPOCH

Ř

íká se, že nevstoupíte dvakrát do

téže řeky. Manželům Barošovým se

to však obrazně řečeno stalo. Obě

jejich dcery jsou neslyšící anikdo

vlastně neví proč. Ačkoliv, tak jako

vpořekadle, ani vtomto případě to nebylo

dvakrát stejné. Astejná nejsou ani Barošovic

děvčata. Pětiletá Bára je neposeda, zatímco

její devítiletá sestra Veronika je opoznání

klidnější. Společně ale dovádějí jako ostatní

děti. Ana první pohled byste si ani nevšimli,

že ta roztomilá děvčata na hřišti mají nějaký

handicap.

Nebýt malých naslouchátek za uchem.

Obě totiž používají kochleární implantát,

takže normálně mluví areagují na zvuky

kolem sebe. „Rozdílu si všimnete spíš

vporovnání sjejich vrstevníky,“ vysvětluje

tatínek Petr. „Holky jsou sehrané, ale mezi

slyšícími dětmi občas trochu nestíhají.

Protože tu atam přeslechnou nějaké slovo,

hned se hůř udržuje krok vkomunikaci.

Navíc Barča má trochu problémy srovnová-

hou.“

Když se vroce 2004 narodila Veronika,

žili Barošovi vdomnění, že mají úplně zdra-

vé miminko. „Zpočátku nám vnoci dost pla-

kala, zato přes den dokázala spát ipět hodin

vkuse, dokonce vedle zapnutého vysavače.

Říkali jsme si, že je malinká amá tvrdý spá-

nek,“ vzpomíná maminka Hana Barošová.

Až vpátém měsíci pojal pediatr podezření

■ Sestry Veronika (9) a Barbora (5) Barošovy neslyší a nikdo přesně neví proč.

■ Díky péči svých rodičů a kochleárnímu implantátu zvládají zapojení do běžného života.

■ Barošovi oceňují pomoc Konta BARIÉRY lidem srůznými handicapy.

Dvakrát

do stejné řeky

azeptal se, jak dítě reaguje na zvuky. Začali

zkoušet hlasité tleskání, budíky atd., ovšem

bez Veroničiny odezvy. Následovala série vy-

šetření. Nejprve vMladé Boleslavi, později

vPraze. Počáteční výsledky nechávaly pro-

stor koptimismu, že snad nebude tak zle.

Ale nejpřesnější vyšetření nakonec stanovilo

diagnózu oboustranné hluchoty. Příčinu se

dodnes nepodařilo přesně objasnit. Pode-

zření na genetickou poruchu Connexin 26

nebylo potvrzeno.

Diagnóza způsobila šok

Manželé Barošovi se tak najednou museli

vyrovnat se zcela novou situací. „Ta vyšetře-

ní dávala tušit, že nás čekají starosti, ale ko-

nečná diagnóza znamenala šok,“ vzpomíná

maminka Hana. „Vyrovnávali jsme se stím

nejméně půl roku. Hlavně jsme nevěděli, co

bude dál, sháněli jsme informace.“ Postižení

svojí vnučky navíc nesli těžce irodiče paní

Barošové, takže zpočátku hledala oporu

spíš upřátel. „Pramenilo to zjejich strachu

oni. Dnes to berou normálně,“ dodává paní

Barošová.

genetik neobjevil žádnou vadu. Narození

Barušky, střih, závěrečné titulky adivák od-

chází zkina spokojen, jak to všechno hezky

dopadlo.

Jenže život si umí připravit zápletky,

které by nevymyslel ani filmový scenárista.

Bára sice měla optimistickou genetickou

prognózu, nicméně vyšetření po narození

ukázala, že má stejnou poruchu sluchu jako

její starší sestra. Pro rodiče to byl druhý šok,

ale vzpamatovali se zněj znatelně rychleji.

„Tentokrát jsme to vstřebávali tak týden až

čtrnáct dní,“ konstatuje věcně Petr Baroš

ajeho manželka dodává: „Už jsme věděli, co

nás čeká aže to není bezvýchodná situace.“

Starší sourozenci prý prošlapávají těm mlad-

ším cestičku. Zjevně to platí ivpřípadě pře-

konávání starostí spojených shandicapem.

Bára dostala kochleární implantát už ve

13. měsíci. „Pochopitelně jsme se báli ioni,

ale stou úzkostí před operací uVerunky se to

vůbec nedá srovnat. Tu když vezli na sál ajá

musela pustit její ručičku, byl to snad nejtí-

živější moment vmém životě,“ vypráví Hana

Barošová. Zákrok se podařil iuBáry, takže

se také postupně naučila komunikovat. Dnes

chodí do běžné školky. Jen stou rovnováhou

se stále trochu pere, přesto je nebojácná.

Pětiletá Bára je

neposeda, zatímco

její devítiletá sestra

Veronika je o poznání

klidnější.

BÁRA I VERČA mají rády pohyb

a s oblibou se projíždějí.

Ve 22. měsíci života podstoupila Vero-

nika voperování kochleárního implantátu.

Začala každodenní logopedie. Nejprve se

učila citoslovce, dnes už umí plnohodnotně

komunikovat. Takže chodí do běžné základ-

ní školy. Samozřejmě, že se za takovouto

optimistickou filmovou zkratkou skrývají

těžké chvilky aobavy. Manželé Barošovi

se však nevzdávají. Khappyendu už chybí

jen zmínka odalším těhotenství, ukterého