Strana 27
27
licích, kde žáci studují obor asistent
zubního technika. „Učím v laboratoři
studenty, jak mají správně vyrábět
zubní náhrady. A studuji prvním roč-
níkem alternativní vzdělávání, wal-
dorfskou pedagogiku. Chtěla bych
vytvořit třídu pro neslyšící s jiným
způsobem vzdělávání. Jde o no-
vou věc, takže uvidím, jestli se vý-
uka osvědčí. Ale věřím, že bude mít
smysl,“ svěřuje se se svými plány.
„U studentů poznám, že se jim
v určitém období nikdo nevěnoval
nebo neposkytoval péči. Je na nich
vidět, že jsou pozadu kvůli jazyku.
Mám štěstí, že mohu mluvit a okolí
mi rozumí, je výhodou, že jsem vy-
růstala mezi slyšícími. Moje matka
je slyšící, mluvila na mě, chodila se
mnou na logopedii. Od čtvrté třídy
jsem byla na internátě. Až na střední
škole jsem se dostala mezi neslyší-
cí, kteří pro komunikaci používali
český znakový jazyk. Začala jsem
ho aktivně používat až ve 14 letech,“
vysvětluje mladá učitelka.
Vzpomíná, že díky setkání se
znakovým jazykem se zlepšila ve
škole a změnila se i její osobnost.
„Do té doby jsem byla považována
za největšího lumpa, ale pak se to
otočilo a já procházela střední ško-
lou s vyznamenáním. Pokračova-
la jsem ve studiu na vysoké škole
pedagogické a díky znakovému
jazyku a společnosti lidí, kde jsem
se pohybovala a kde mě brali jako
jedinečnou osobnost, jsem se do-
stala tam, kde jsem teď,“ usmívá se
Andrea.
SLYŠET HUDBU OČIMA
Probuzení spící princezny tenkrát
způsobilo kouzlo znakového jazyka.
I proto Andreu trápí, že je nedostatek
tlumočníků. „Když sháním tlumoční-
ka kvůli přednášce ve škole, je jich
málo nebo jsou zaneprázdnění. Pro-
blém je, že tlumočníci nemají svou
činnost jako hlavní náplň, ale vyko-
návají jinou práci. Jsou vázaní jinde
a k tlumočení mají určité hodiny.
Kdyby tlumočili, když potřebuji, musí
si vzít v práci volno…“
Jinak ale podle svých slov nemá
důvod ke stížnostem. Oporu nachází
mladá žena i v rodině. Manžel pra-
cuje na stejné škole, kde učí tělocvik
a tlumočí do českého znakového ja-
zyka. Když mají volno, vyrážejí s dět-
mi do přírody. „Jezdíme na vodu, na
kolech, aby děti poznaly krásy naší
země. Začali jsme projekt, že objíždí-
me hranice na kolech. Loni jsme ujeli
sto kilometrů a letos budeme pokra-
čovat. Úseky na sebe nenavazují, po-
jedeme odněkud, kam se dostaneme
a co nám život dovolí,“ plánuje An-
drea letošní prázdniny.
„S manželem, který mě chápe,
máme hodné děti a kamarádíme
s lidmi, kteří nás mají rádi. Dopadla
jsem dobře, také jsem na tom mohla
být mnohem hůř. Narodila jsem se
s pupeční šňůrou obtočenou kolem
krku, tak proto jsem nedoslýcha-
vá. Doktoři říkali, že jsem se mohla
narodit mentálně postižená, takže
sluchová vada je jen maličká barié-
ra. V životě mě sice trošku omezuje,
ale jinak se mám dobře a děkuji za
to,“ říká pokorně Andrea Krajčíková
Kalců, žena, která pomáhá druhým
slyšet hudbu očima.
Za podmanivou
podívanou se
skrývají desítky
hodin práce,
tlumočník však ani
tak nesmí ukrást
pozornost umělci
samému.