Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25

KULTURA

Text: RADEK GÁLIS

Foto: JAN ŠILPOCH

Na pódiu Pražské křižovatky zpívá

Pěvecký sbor Elpida a vedle něj se

v tmavém kostýmu míhá postava

ženy, která se vlní nebo zklidňuje

a gestikuluje podle toho, jak hudba

graduje. V sále jsou i neslyšící, kte-

ří z ní nespouštějí oči a dobře vědí,

že bez šikovné tlumočnice by přišli

o krásný zážitek, jenž v téhle chvíli

patří všem.

SPOCITEM BEZPEČÍ

Kdo si myslí, že písně nejde tlumočit,

je vedle. Jenže je to fuška. „Každý to

prožívá jinak,“ říká Andrea Krajčíko-

vá Kalců (36). S vrozenou nedoslý-

chavostí se vypořádala na střední

škole, kde díky tlumočení do zna-

kového jazyka přišla na chuť studiu

a pokračovala na vysokou.

„Nejdůležitější je pořádná přípra-

va, která proto dlouho trvá. Když

už stojím na pódiu, soustředím se,

abych držela tempo, a pak se dostá-

Písně

tlumočím

bosá

Dá se prožitek zhudby předat

neslyšícím? Jde to. Ati, kteří

poslouchají očima, možná znají

iAndreu Krajčíkovou Kalců,

tlumočnici do znakového

uměleckého jazyka.

vám do děje. Je to stejné jako u dítě-

te, kterému čte maminka pohádku

a dítě prožívá, co slyší. Tlumočení

písní je můj život, náplň, která mě

obohacuje,“ říká Andrea, která na

pódiu zouvá boty. „Pomáhá mi to při

cítění hudby. Obutá nejsem spojená

se zemí, jen bosá získám stabilitu,

jistotu a energii ze země. Když jsem

naboso, dotýkám se země celým

chodidlem a získávám pocit bezpečí

a můžu se zcela soustředit na píseň,

kterou prožívám. Když mám boty,

ztrácím jistotu i schopnost soustře-

dění. Bojím se, že upadnu, nemám

z čeho čerpat stabilitu,“ vysvětluje

tlumočnice.

I když to vypadá jednoduše, za

tříminutovou písničkou jsou hodiny

úmorné práce. „Zakázka musí přijít

hodně dopředu, protože je několik

fází, bez kterých nevznikne dobrý

výsledek. Skladbu dostávám měsíc

před vystoupením, abych si mohla

„Hudba se

odráží v pohybu

těla,“ říká Andrea

Krajčíková Kalců.