Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 14

REFLEKTOR / OSOBNÍ ASISTENCE

Mohu

zůstat doma?

Stálé téma domácí versus ústavní

péče. Kdo z nás by, pokud nezbytně

nemusí, opustil svůj domov a šel

do ústavní péče? Naprostá většina

z nás má svůj domov ráda, je to

útočiště, kam se vracíme, místo,

kde se cítíme dobře, kde si děláme

věci po svém a kam patříme.

Ano, vždy je pro nás lepší být

doma. Ale ne vždy to je možné.

Je-li člověk odkázán na trvalou

24hodinovou asistenci, často na

ni nemá finanční prostředky. Ani

ten nejvyšší příspěvek na péči není

dostačující. Fungující rodina (včetně

tet, strýčků, bratranců a sestřenic)

společně vypomáhá, čas od času

pomohou přátelé a známí. Jsou

velikým darem, za který je potřeba

být vděčný.

Pokud rodina nefunguje a člověk

nemá dostatek finančních

prostředků na asistenci, pak

je třeba hledat v okolí zařízení

sociální péče k trvalému pobytu. Je

nutné tuto situaci přijmout, byť je

těžká. Vazba na přátele a známé

se přerušit nemusí.

Práce v sociálních službách

je psychicky a fyzicky velmi

náročná. Ač je společensky

velice potřebná a přínosná

(i pro stát je ekonomičtější, když

člověk bydlí doma, než když je

umístěn v sociální instituci), není

dostatečně ohodnocena a nemá

společenskou prestiž.

Se stárnoucí populací se však bude

její potřeba zvyšovat – bude nejen

více lidí s disabilitou, ale i více

seniorů. Z mého pohledu potřebuje

kvalitní osobní asistence podpo-

ru společenskou i ekonomickou.

A když to již není možno zvládnout

doma, tak i ústavní péče. Aby kaž-

dý měl možnost žít v příjemném

a přátelském prostředí.



Autorka je lékařka,

členka rady Konta Bariéry.

SLOUPEK Lii VAŠÍČKOVÉ

ti, kteří to berou jako brigádu. Když

skončí školu, odejdou. Takže musí-

me jednak nové lidi sehnat a jednak

je hodně naučit. Odhodlání nestačí

a bohužel není zrovna málo případů,

kdy lidé zjistí, co je práce asistenta,

a vzdají to.“

Dnes není problém sehnat práci,

tím spíše v tak rozvinutém městě.

A zbytky nezaměstnaných? Kde-

pak, mezi nimi by bylo těžké najít lidi

s tou základní kvalifikací, tedy ote-

vřeným lidským přístupem a oběta-

vostí. Takže největším rezervoárem

budoucích asistentů jsou vysoké

školy, jimiž naštěstí Brno oplývá. Ale

když zájemce zjistí, že mezi jeho po-

vinnosti bude patřit i čištění kliento-

vých zubů a další – řekněme co nej-

obecněji – čisticí úkoly, bývá někdy

po zájmu.

V Brně se jen potvrzuje docela

známý jev – naše sociální politika

umí ohlašovat miliardové plány, umí

posloužit poslancům k dramatickým

střetům v parlamentu, umí se do-

jmout nad expresivně zpracovaným

příběhem v médiích. Ale neumí po-

chopit, že sociální práce, dnes obrov-

sky náročná na kvalifikaci a čas, je

stejně nebo i více důležitá jako práce

policie nebo finanční správy. Když

k tomu připočítáme módní žvás-

ty o neziskovkách jako „pijavicích“,

„darmožroutech“ a „profesionálních

lenoších“, nemůžeme být překvape-

ní, že asistentů v celé zemi ubývá.

Tím se ale jen zhoršuje život stati-

síců lidí s postižením všeho druhu,

seniorů nebo lidí po těžkých úrazech

a onemocněních.

Brno má hokejovou Kometu, Vel-

kou cenu motocyklů, veletržní vý-

staviště, mnoho úspěšných škol

a ústavů, nejvíce soudců na počet

obyvatel, ale také třiatřicetiletou An-

dreu, od narození závislou na po-

moci. Jak že to říkala? „Asistent má

člověka rozvíjet. A dělá to.“

Kolik asistentů by zaplatil měsíč-

ní honorář jednoho hokejisty? Smí

se taková otázka v 21. století vůbec

položit?



Liga vozíčkářů

Nezisková organizace založená

vroce , patří mezi největší

podobného druhu vČeské republice.

Nabízí služby osobní asistence

asociální rehabilitace pro podporu

zaměstnávání, provozuje Centrum

denních služeb nebo iporadnu

pro život spostižením. Zajištuje

bezbariérovou dopravu vBrně

aokolí, půjčuje kompenzační

pomůcky avěnuje se ivýcviku

asistenčních psů.

„Inspirujeme apodporujeme

handicapované lidi na jejich cestě

ksamostatnosti, protože každý má

svůj potenciál.“

www.ligavozic.cz

Asistenti jsou špatně

placení a prestiž této

práce je malá. Většinou

nám pomáhají studenti,

kteří to berou jako

brigádu.

Tisková mluvčí

(dříve vzorná

stipendistka Konta

Bariéry) dobře ví,

jaký svět lidí

s postižením je.