Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 25

25

můžeš / číslo 5 - 2013

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

prodeje programů, konkurence byla nemilo-

srdná ahackeři přicházeli snovými anovými

zákeřnostmi. Byla ichvíle moc těžká – když

najednou chyběly peníze afirmu zachránila

jen další typická vlastnost jejích zakladatelů

– neumějí se chlubit. Tak se také nepochlu-

bili svým manželkám, že znerozděleného

(atedy kradostem ze života nepoužitelné-

ho) zisku zůstala pěkná rezerva. Azáchrana

byla nasvětě.

Rostoucí bohatství firmy je přivedlo

kcharitě. Proč, to se čtenář dozví nasamém

konci článku. Pavel Baudiš říká: „Hledali

jsme partnery, kteří dobročinnost umějí.

Našli jsme např. Konto BARIÉRY, kterému

věnujeme ročně přes dva apůl milionu.

Pomáhali jsme apomáháme ijiným. Dnes už

máme nadační fond, okterý se starají naše

manželky. Docela se nám ulevilo – jak má

totiž člověk poznat, kde je pomoc nejpotřeb-

nější, když žádostí je moc amy nejsme zvyklí

dát nadramatické líčení nebo naslzy. To

nejsou dobří konzultanti.“ Ajeho kolega se

svým typickým humorem dodává: „Nakonec

jsme došli kdalšímu světovému objevu –

vydělat čtyři sta milionů je skoro lehčí než

deset rozdělit. Zaplať pánbůh, choďte si

stěžovat našim manželkám.“

Dnes musí společnost také dodržovat

rozhodnutí rady ředitelů, která reprezen-

tuje izahraniční vlastníky. Takže příspěvek

nadačnímu fondu neschvalují jen otcové

zakladatelé. Ale podstatné jsou výsledky –

Avast je partnerem Člověka vtísni, pomáhá

každoročně nadesítkách míst postiženým,

nemocným, studentům imladým umělcům.

Zamimořádnou charitativní aktivitu byla

společnost nominována inacenu Via Bona,

kterou uděluje velvyslanectví USA vPraze.

Téměř pětadvacetiletá cesta Eduarda Kučery

aPavla Baudiše je unikátním příběhem české

podnikavosti aschopnosti přijmout itvrdé

výzvy světa. Jak se změnili oni? Zdá se, že

kromě šedin vůbec ne. Nepůsobí ani nechtějí

působit jako velcí bossové, usazení vtep-

líčku apřepychu. Vědí, že dosáhli vesvém

oboru nasvětové vrcholky, ale stejně dobře

si uvědomují, jak tvrdé mohou být ztěchto

výšin pády. Atak naotázku, proč tolik peněz

věnují charitě, odpovídá Eduard Kučera

okamžitě: „Chceme totiž zůstat normální.“

Avjeho očích zůstává ještě ohníček snedo-

řečeným dodatkem: Jak se takhle hloupě

může někdo ptát?



Nakonec jsme došli kdalšímu světovému

objevu – vydělat čtyři sta milionů je skoro

lehčí než deset rozdělit.

VĚŘILI BYSTE,

že toto je

pracoviště

„velkých

mezinárodních

bossů?“

EDUARD

KUČERA

má rád ironii.

Lituje ty,

kteří se berou

vždycky jen

vážně.