Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 17

můžeš / číslo 5 - 2013

17

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

■ Ředitel občanského sdružení Okamžik usiluje ovyrovnaný pohled.

■ Jak máme rozumět nevidomým?

■ Moderní technika má idruhou tvář.

Foto: JAN ŠILPOCH

D

vacet let pracuji vorganizacích

pomáhajících lidem se zrakovým

postižením. Zata léta jsem se na-

učil, že není dobré chtít porozumět

nevidomým, stejně jako jakékoliv

jiné skupině lidí, jako celku. Mnoho lidí nás

totiž strká dojednoho šuplíku. Prostě vidí

bílou hůl ahned mají jasno. Ale nevidomý

člověk je vlastně originál jako každý jiný, jen

navíc nevidí. Máme sice některé podobné

potřeby dané handicapem, ale ivtěch se

odsebe odlišujeme podle osobních zájmů,

schopností aokolností. Tohle „šuplíkování“

může být způsobeno nedostatkem informa-

cí, ale také snahou orychlá ajednoduchá

řešení. Ataky ktomu někdy přispívá, když si

někdo přisvojí právo mluvit zanás zavšech-

ny nebo když se naopak mluví onás bez nás.

Co tedy dnes znamená zrakové postižení?

Určitě mnoho problémů, ale ne „zpackaný“

život. Vjednom článku jsem to pojmenoval

„nedobrovolně napřekážkové dráze“. Ale to

mne přece automaticky neposouvá dopo-

slední řady, dopocitu neustálého neštěstí

asoužení.

Odroku 1989 se naštěstí informovanost

ahlavně vztah veřejnosti kpostiženým pod-

Nevidomí potřebují

hlavně šanci

NÁZORY

statně zlepšily. Porevoluci se postižení sice

objevili vmédiích, ale byly prezentovány

hlavně mimořádně úspěšné osobnosti, ane

život většiny postižených lidí. Tak vznikal

klamný dojem, že stačí jen trochu chtít

avšichni postižení budou úspěšnými podni-

kateli, sportovci, umělci aborci všeho dru-

hu. Ato samozřejmě není pravda, dokonce

to poněkud nahrává těm, kteří by témata

postižení rádi smetli ze stolu, třeba aby se

ušetřilo. Naštěstí samotní lidé spostižením

udělali spoustu práce aveřejnost nás dnes

bere mnohem více jako svou součást.

Nejdůležitější je otevřenost

Někdy si říkávám, že je možná někde hlubo-

ko vlidské duši uložen podvědomý strach

zneznámého, ze smrti, znemoci ataké ze

zdravotního postižení. Také strach zjinakosti

anesmyslné pověry možná vlidech přetr-

vávají mnohem silněji, než si myslíme. Když

vPraze vystoupím zmetra, často jsou umne

hned dva nebo tři lidé, kteří mi nabízejí po-

moc. Když navštívím své malé rodné morav-

ské město, vzbuzuji sbílou holí spíš rozpaky

ašpatně skrývanou zvědavost. Připadám si

tam trochu jako před padesáti lety. Když jsem

byl kluk, moje venkovská babička mě občas

pohladila pohlavě ařekla: „Chuďátko chvap-

če, zaco ťa Pán Bůh potrestal…“ Slepotu tam

lidé chápali jako boží trest adodnes to tam,

anejen tam, tak trochu cítím.

Co stím? Nejvíce pro změnu pohledu

veřejnosti nanás můžeme udělat my sami

otevřenou komunikací asvým jednáním.

Znovu aznovu vysvětlovat, neplakat nad

rozlitým mlékem, nejen si nestěžovat, když

není situace opravdu bolestivá, ale také se

nesnažit zakaždou cenu urvat něco naúkor

druhých. Zkrátka snažit se odocela normál-

ní život.

Škodlivá je určitě občasná bagatelizace

slepoty, ato jak ze strany vidících, tak ize

strany samotných nevidomých. Slepota

prostě komplikuje život atvářit se, že to je

jen zanedbatelná podružnost, je zavádějící.

Oči nikdo anic nahradit nemůže aživot bez

nich je abude komplikovaný. Slepota ale

nevylučuje hledání radosti, pěkných vztahů

nebo iúspěchů mezi zdravými. Aje mi líto

nedomyšlených kroků sociální reformy.

Zkusili si její autoři žít jeden den nevido-

mého vmalé vesničce, kam autobus jezdí

jednou denně, kde nikdo ani nezauvažoval

obezbariérovém prostoru, kde nejsou asis-

tenti adalší služby? Ajaké to je přijít odáv-

ky navodicího psa, když se bez něj nedá

dojít ani nanákup? Ajak obtížné je jednání

naúřadu práce, jak skoro nezvládnutelná je

mnohá administrativní formalita…

Počítače… Ale?

Někdo si myslí, že znás zdravé nebo skoro

zdravé udělá moderní technika. Vněčem je

naprosto převratná. Bez počítače shlasovým

výstupem bych nikdy naše občanské sdru-

žení nemohl založit avést. Vnaší republice

máme například zajímavý orientační systém

– ozvučené křižovatky, akustické orientační

majáky. Anebo mohu pomocí GPS zjistit, kde

jsem, jak se dostanu najiné místo. Nadruhé

straně – masový rozvoj dotykového ovládá-

ní je pro nás úplně novou bariérou. Mobil

shlasovým výstupem je dobrá věc, sdotyko-

vým ovládáním je nám kničemu.

Jeden vozíčkář mi jednou řekl, že kdyby

dostal zdravé nohy, nejspíš by se uběhal

ksmrti. Cítím to podobně apřiznávám, že

mě slepota vkaždodenním životě obtěžuje

– umělý hlas počítače, neustálé hmatání,

přetížení sluchu… Ale mám rodinu, práci

vOkamžiku, literaturu ahudbu. Žiji avi-

dím, že se vše posouvá vpřed, ipřístup spo-

lečnosti knevidomým se pozitivně posouvá

vpřed, možná pomaleji, než bych chtěl, ale

pohyb vidím. To opravdu vidím.



(mezititulky azáznam zj)

Delší verze textu nawww.muzes.cz

Kdo je

Ing.Miroslav Michálek

Odr.  vedoucí centra pomůcek pro

nevidomé Tyflokabinet Společnosti nevidomých

aslabozrakých ČR, odr.  vedoucí sítě

středisek integračních aktivit Sjednocené

organizace nevidomých aslabozrakých ČR,

odr.  předseda avýkonný ředitel sdružení

Okamžik (www.okamzik.cz).

Narozen , vystudoval Vysokou školu

ekonomickou vPraze, postupně ztrácel zrak,

nyní zcela nevidomý.

Vminulosti člen Republikové rady SONS,

správní rady Asociace pro osobní asistenci

avýkonného výboru SKOK (asociace

neziskových organizací zesociálně-zdravotní

oblasti), angažoval se voblasti sociálních

služeb pro zrakově postižené adobrovolnictví,

autor desítky knih, člen Obce spisovatelů.

info

MIROSLAV MICHÁLEK TVRDÍ,

že média ještě nedávno velmi silně

zkreslovala život lidí spostižením.