Strana 11
časopis pro ty, kteří se nevzdávají
11
můžeš / číslo 5 - 2013
■ Nevidomý romský evangelický farář Ondřej Kováč pět let marně hledá farnost.
■ Úspěšně vystudoval vysokou školu, oženil se, má tři děti.
■ NaVysočině proti romskému faráři sepsali farníci petici.
Bratr Ondrejko
Text: PAVEL HRABICA
Foto: JAN ŠILPOCH
O
smatřicetiletý Ondřej Kováč zJin-
dřichova Hradce překročil vesvém
životě hodně Rubikonů avysokých
zdí. Pochází zChomutova, je Rom,
vetřech apůl letech přestal vidět.
Přesto vystudoval teologickou fakultu,
oženil se, má tři děti, stal se farářem evange-
lické českobratrské církve arodina úspěšně
překonala těžkou nemoc nejstaršího syna.
Vsoučasnosti však svou profesi nevykonává.
Už když se hlásil navysokou školu, slyšel
odzástupců církve, vníž chtěl povystudování
vykonávat práci faráře, že studovat může, ale
zjejich pohledu farářem českobratrské církve
být nemůže. „Nikdo mi tonedal písemně. Teh-
dejší synodní senior tvrdil, že bych se, protože
nevidím, nemohl starat osbor, nemohl bych
ho řídit, křtít, pohřbívat. Neuměl si to před-
stavit. Ať studuji, když mám oto zájem, ale
nic víc,“ popisuje složité začátky. Naseznam
čekatelů, kteří se mohou hlásit ouvolněná
místa farářů, ho prý nezapíšou.
Církve nemají jasnou koncepci
Ondřej přesto školu súspěchem vystudoval.
Poctivě absolvoval, jak říká, minimálně
devadesát procent přednášek. „Jinak to ani
nešlo. Nosil jsem ssebou diktafon, všech-
no si nahrával, nakoleji pak přednášky
přehrával. Později získal příspěvek napo-
čítač, získával potřebné texty apřehrával je
zvukovým editorem.
Jeho diplomová práce patřila kpozoru-
hodným počinům. Objel celou republiku,
hovořil sfaráři různých církví isRomy avý-
sledkem byla studia zabývající se přístupem
církví kRomům. „Už je to deset let, situace
se možná změnila, možná ne. Tehdy jsem
zjistil, že Romové měli okřesťanství zájem,
že jim dalo naději napozitivní budoucnost.
Vjednotlivých církvích začaly vznikat
ostrůvky, kde se oRomy zajímali, lidé se jim
věnovali hlavně vsociální oblasti, vytvářeli
pro Romy kluby.
Byly to však individuální projekty jednot-
livců či malých skupinek. Domnívám se, že
osmdesát procent těchto aktivit už neexis-
tuje. Lidé, kteří se tomu věnovali, kteří
tomu dali mnoho vlastní energie, ale nebyla
odezva. Chybu jsem viděl vtom, že nebyli
podporováni vlastní církví. Občas je vedení
pochválilo, ale neviděl jsem ucírkví jasnou
koncepci vpřístupu kRomům. To jsem
vesvé diplomové práci kritizoval,“ vzpomí-
ná Ondřej Kováč.
Poabsolutoriu se situace obrátila. Změnil
se synodní senior, církev uznala, že Ondřej
úspěšným absolvováním fakulty ipřístu-
pem je člověkem způsobilým kvykonávání
farní činnosti. Byl zapsán naseznam farářů,
musel si však najít sbor, kde by mohl absol-
vovat cosi jako zkušební, zaváděcí období.
Dohodl se sfarářem vŠumperku, rok prožil
pod jeho dohledem abyl komisí uznán jako
úspěšný absolvent praxe.
Petice: Prý by přivedl jiné Romy
Přesto nebylo vše bez potíží. VŠumperku
nebyla ani tak výhrada kjeho původu, zpo-
čátku někomu vadilo, že ne všechny postupy
běžné vevangelické církvi vykonává tak,
jak byli věřící zvyklí. „Byly to maličkosti, že
například nedělám ty pohyby, které bych
jako evangelický farář měl při mši dělat, ale
měl jsem dobrého vedoucího, který takové
připomínky přešel.“
Při hledání vlastního sboru potéto praxi
však narazil naskutečné problémy. Kandi-
doval dojednoho sboru naČeskomoravské
LETOS NAJAŘE ONDŘEJ KOVÁČ
kázal věřícím evangelické církve dvakrát vTáboře.