Můžeš

Čtení pro ty, kteří se nevzdávají. Už od roku 1992 je Můžeš svědkem změn, které doprovázely život nejen smyslově, mentálně či fyzicky handicapovaných lidí. Chceme inspirovat, pomáhat a rozsvěcovat na témata i souvislosti, které jinde nenajdete, přesto, že se týkají nás všech. Chceme také přibližovat oba světy –lidí s postižením a těch, kteří zatím žádné postižení nemají. Hranice je přeci velmi tenká – a přesto na sebe lidé z obou stran často nedohlédnou. Mnohdy se tak připravují o možnost si porozumět a možná udělat ten jeden krok navíc, jeden krok k lepšímu.

Strana 13

13

ČASOPIS PRO TY, KTEŘÍ SE NEVZDÁVAJÍ

můžeš / číslo 5 - 2013

VANCOUVER

není pro Annu

neznámé místo,

závodila tu

naparalympiádě

vroce 2010.

■ Úspěšná paralympionička se připravuje naSoči 2014 vkanadském Vancouveru.

■ Úřady jsou khandicapovaným vstřícné, musíte si ovšem sami zjistit, naco máte nárok.

■ Nejtěžší bylo shánění práce, ceny vobchodech jsou veVancouveru vyšší než jinde.

aletušky se naněj chodily nevěřícně koukat

aptaly se, jestli je pod prášky. Měla jsem

strach, jak to vyřešit svenčením, aměla jsem

připraveno několik variant. Můj zlatý pejsek

vydržel zPrahy až doVancouveru před letiště

kestromku, celkem to bylo 17 hodin.

Jak jste si zvykala nanové prostředí?

Hned první den byl naprosto úžasný. Ka-

marád měl cestu doWhistleru, tak nás vzal

ssebou. Prošla jsem si místa, kde jsem trá-

vila čas při paralympiádě, aveskoro letním

počasí se mi tu líbilo ještě více než vzimě.

Byl to krásný začátek, člověk byl plný očeká-

vání anabit pozitivní energií.

Vancouver jste si jako místo pro přípravu

asoučasně studium vybrala nazákladě

zkušeností zparalympijských her 2010?

Poukončení vysoké školy jsem si řekla, že

je nezbytné udělat něco smojí mizernou

angličtinou. Rozhodla jsem se pro kurz

Autor: PAVEL HRABICA

Foto: ARCHIV ANNY KULÍŠKOVÉ

Jak proběhl let doVancouveru svodicím

psem napalubě?

Co se týče letu, nejsložitější bylo získat

informace, co všechno potřebuji ktomu,

abych mohla letět svodicím psem. Vzhledem

ktomu, že to není příliš obvyklé, tak otom

nikdo nic neví anikdo vám neporadí. Když se

mi podlouhých peripetiích podařilo přece jen

informace získat, začalo samotné vyřizování

dokumentů. Zase se mi potvrdilo, že když

narazíte naochotné lidi, kteří chtějí pomoci,

není problém sničím. Měla jsem strach, aby

mi psa někde nezabavili, přestupovali jsme

totiž vBritánii atam jsou navšechno velcí

pedanti. Komisař vLondýně kontroloval

důkladně každé písmenko ačíslo vevšech

dokumentech, naštěstí jsme prošli. Pes

cestoval se mnou vkabině, celý let prospal

Anna KULÍŠKOVÁ:

Když skončila škola,

nastalo

peklo

vzahraničí, aprotože jsem předtím vKana-

dě absolvovala závody světového poháru

anakonec se zúčastnila iparalympiády, zdál

se mi Vancouver jako dobrá volba. Říkala

jsem si, že se budu moci učit anglicky apři

tom lyžovat. NaVancouveru mě lákalo ito,

že během hodiny jste odoceánu nazasně-

žených kopcích, ataké jsem toužila poznat

krásnou přírodu Britské Kolumbie. Zatím

jsem si nic ztoho příliš neužila. Celý podzim

azimu veVancouveru pršelo anavýlety ne-

byla příležitost. Víza mám ale narok, takže

doufám, že zbývajících šest měsíců přinese

alespoň pár hezkých zážitků.

Včem se liší veVancouveru podmínky pro

nevidomé? Údajně jste při shánění bydlení

měla problémy, aby ubytovatelé přijali

vodicího psa.

Sehnat podnájem, kde by nebyl překážkou

pes, nebylo jednoduché, ale nakonec vše

dobře dopadlo. Jinak místní úřady jsou

